René Levínský: Rekvalifikační kurz

7. únor 2017
03429937.jpeg

Úvod do práce s počítačem pod vedením školitele ing. Jaromíra Stromšíka. Rozhlasový portrét duše, která už dávno zbloudila v podivných zákoutích virtuálního světa. On-line k poslechu do pondělí 13. února 2017 (v rámci cyklu Hry nové generace).

„ …tyhlety tři rozměry, k čemu to je? …já prostě cítím, že jsem dvojdimenzionální, někdo cítí, že je žena v mužském těle, někdo naopak, já jsem dva dé v těle tři dé…“ Prohlašuje o sobě hlavní hrdina rozhlasové hry Rekvalifikační kurz, kterou napsal dramatik René Levínský. Jeho ing. Jaromír Stromšík vede počítačový kurz pro klienty úřadu práce. Ve virtuálním světě, do něhož vstupuje skrze počítačovou obrazovku a klávesnici, se cítí jako doma, zatímco v běžném životě se orientuje jen s největšími obtížemi.

Jak autor přiznává, hra je inspirovaná skutečnou osobou Michala Kolesy, který byl až do své smrti v roce 2013 svého druhu fenoménem českého internetu. Michal Kolesa (†29 let), vystudovaný elektrotechnik v invalidním důchodu s mnoha osobnostními poruchami, žil se svou matkou a psem v malém bytě v Rakovníku. Proslul takřka nepřetržitou přítomností na internetu, který zásoboval různými technickými návody stejně jako podrobnostmi ze svého osobního života. S až dětskou důvěřivostí sděloval světu, kolikrát týdně se s matkou sprchují nebo že zbožňuje plavající ženy.

Web Hry a četba nabízí mluvené slovo zdarma on-line ještě týden po odvysílání. Audioknihy nejde stáhnout.

René Levínský (*1970) vystudoval teoretickou fyziku na pražském ČVUT. Je autorem víc než deseti divadelních her (např. Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou, Harila, Klešice). Z jeho nejnovějších divadelních premiér připomeňme Poincarého domněnku, kterou uvádí soubor Tygr v tísni a Dotkni se vesmíru a pokračuj, napsanou pro činohru Národního divadla v Praze.

Jak ses k Michalu Kolesovi dostal, upozornil tě na něj někdo?Smrt Michala Kolesy v listopadu 2013 zaznamenala snad všechna média, ve virtuálním světě to byla opravdová událost, uživatelé Facebooku si měnili profilové fotografie na plavající ženy, v Respektu vyšla rozsáhlá úvaha Kamila Fily „Se smrtí Michala Kolesy přišel český internet o svou nevinnost“ s podtitulem „V jistém smyslu byl kombinací fotografa Miroslava Tichého a geniálního vědce Sheldona Coopera,“ což je, myslím, trefně řečeno. Smrti Michala Kolesy si tedy nešlo nevšimnout. A samozřejmě člověk cítil, že se jedná o cosi vykloubeného… Reakce na Kolesovu smrt byly podivuhodnou směsí úcty a posměchu, nevím o nikom, kdo by ve své osobě tak přirozeně spojoval vysoké a nízké, lidskou zranitelnost a slabost s fascinací moderními technologiemi. Považuji Kolesu za mimořádně inspirativní osobu a jsem přesvědčen, že má hra není poslední, která se mu věnuje.

Do jaké míry je postava ing. Jaromíra Stromšíka složená z autentických prohlášení Michala Kolesy? A jaký typ osobnosti jsi chtěl svým monologem postihnout?Stromšík, hlavní a jediný hrdina mé hry, je v porovnání s Kolesou úplný extrovertní štramák, hvězda komunikace, je dokonce schopen předstoupit před skupinu lidí a přednášet. Kolesa byl ke konci života již zcela neschopen kontaktů s lidmi, jeho sociální fobie dospěla do stádia, kdy téměř neopouštěl svůj byt. Důvod, proč ve své hře svým způsobem zjemňuji sociopatické sklony Kolesovy osobnosti, je čistě dramatický, já nepotřebuji Kolesu, který už kontaktu není schopen, potřebuju člověka, který ještě bojuje se svými běsy, ještě zcela nerezignoval na reálný život. Jednoduše řečeno: dramatický konflikt nahrazuji do jisté míry vnitřním konfliktem, kdy se v nitru mého hrdiny střetává jeho „Kolesa“ s jeho, řekněme, realističtěji orientovanou částí osobnosti. Výhoda tohoto přístupu je i v tom, že divák nebo posluchač má možnost se s hrdinou do jisté míry identifikovat, neboť, řekněme si to upřímně, každý máme v sobě svého „Kolesu“.

Hru jsi psal s vidinou konkrétního interpreta, herce Petra Vaňka. Kdo vás dal dohromady?Petra za mnou poslala Marta Ljubková, šéfdramaturgyně Národního divadla, když se jí svěřil, že shání monodrama. Později se mi přiznala, že to byl z její strany sociální experiment, zajímalo ji, jak ta naše ega, tedy moje a Petrovo, o sebe při setkání křísnou. Prý křísla silně, já si ale z našeho prvního setkání pamatuji jen to, že jsem si říkal, he, co to je za hezouna, co za mnou Ljubková poslala, tomu musím napsat něco hodně proti jeho typu. Z toho mi vyšel počítačový kurs a Petr jako nerd, který kurs vede. Do toho zemřel Kolesa a skládačka byla hotova. Pak už to stačilo všechno jenom napsat.


Účinkuje: Petr Vaněk

Autor: René LevínskýDramaturgie: Renata VenclováZvuková realizace: Martin Ožvold a Dominik BudilRežie: Johana Švarcová

Čtěte také