Ředitel SOČR Jakub Čížek: Vltavu jsem si jako kluk nahrával na kazety
Všechno, co jste chtěli vědět o Symfonickém orchestru Českého rozhlasu, ale báli jste se zeptat – tak by mohl znít podtitul Vizitky s ředitelem tohoto tělesa Jakubem Čížkem. Rozhovor s ním vedl Daniel Jäger a jeho součástí byla i pozvánka na nadcházející koncert s izraelským kontrabasistou Avishaiem Cohenem.
Profesní cesta ředitele Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) Jakuba Čížka se začala rýsovat už v jeho školních letech. Odmala chodil na klavír a klasická hudba ho bavila nakolik, že si ve čtrnácti začal nahrávat vysílání stanice Vltava na kazety. „Na těch, co mi zůstaly, je hlavně hudba první poloviny 20. století, Janáček nebo Stravinskij. Ale rád jsem měl samozřejmě i Beethovena, Dvořáka nebo Čajkovského,“ řekl ve Vizitce.
Jakub Čížek brzy seznal, že jeho instrumentální schopnosti na kariéru profesionálního klavíristy nestačí, a tak začal zjišťovat, jaký jiný obor napojený na hudbu se v České republice dá studovat. Zaujal ho tehdy zcela nový program věnovaný hudebnímu managementu, který nabízela Praha i brněnská JAMU. Nakonec byl přijat do moravské metropole. Nástupu na vojnu se vyhnul tím, že si přibral ještě studia na právnické fakultě, pak už se ale armáda začala profesionalizovat. A Jakub Čížek se stal součástí týmu, který organizoval festival Pražský podzim.
Tým to byl malý, a tak se dostal k různorodé práci: od skladby programu až po marketing. „Z té zkušenosti čerpám dodnes, byla to velká škola a měl jsem štěstí, že už ze studií jsem tuto praxi měl,“ podotýká.
Orchestr jako fotbalový tým
Se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu je Jakub Čížek propojený od roku 2008, v jeho čele pak stojí pátým rokem. Na to, že by jeho práce byla monotónní, si stěžovat nemůže: pracovní cesty do zahraničí, kde vyjednává hostování umělců nebo účast samotného orchestru, střídá důsledná kancelářská práce spojená s přípravou rozpočtu nebo účast na přípravě dramaturgického plánu.
Čtěte také
V současné době má SOČR, o němž Jakub Čížek dlouhodobě mluví jako o jednom z nejkvalitnějších orchestrů v České republice, sto členů rozdělených do patnácti nástrojových skupin. Jakub Čížek fungování tělesa připodobňuje k fotbalovému týmu: ačkoliv ne všichni členové družstva zrovna zápolí na hřišti, důležitou součástí týmu je každý hráč – někteří jsou rovnocennými partnery na lavičce, jiní čekají na příležitost proti soupeři, který bude více vyhovovat jejich hernímu pojetí.
Pevnou součástí SOČR jsou v poslední době i frekventanti takzvané Orchestrální akademie. Ta dává prostor talentovaný mladým hráčům – studentům mezi osmnácti a třiceti lety a nabízí jim orchestrální praxi. Všichni zájemci však nejprve musí projít konkurzem. „Bývá jednodušší než konkurz na stálé členy, nicméně úroveň akademiků je velmi vysoká a my s nimi počítáme, běžně hrají abonentní koncerty a účastní se natáčení,“ vysvětluje Jakub Čížek.
Poslechněte si celou Vizitku, v níž Jakub Čížek vysvětlil, co znamená takzvaná frekvence anebo jak se to má s politikou hostujících sólistů.
Související
-
Rozhlasoví symfonici vystoupili na Dvořákově Praze
Dvě vystoupení čekají Symfonický orchestr Českého rozhlasu na letošním v pořadí už 12. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha.
-
Tomáš Jamník a SOČR na Dvořákově Praze
Dvořákův raný Koncert pro violoncello a klavír A dur zazněl v provedení úspěšného mladého českého violoncellisty Tomáše Jamníka.
-
SOČR představil zhudebněnou Erbenovu baladu Polednice v české premiéře
V pondělí 18. listopadu prostoupila Dvořákovu síň atmosféra pohádková, baladická i démonická.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
