Receptury veršujícího lékaře

Pokud přepíšeme do souvislé věty první báseň ze sbírky Na cestě, získáme básníkovo krédo i odhodlání, s nímž se ujímá slov, ošetřuje narušené vztahy a upozorňuje na nutnost prevence k udržení bystré mysli a radostného pohledu na svět: Mé básně jsou pokusem zachytit krásu života důstojnost lidské osoby sílu lásky něhu vzájemného obdarovávání a také trochu pokusem rozbíjet lidskou faleš tak úspěšně maskovanou.

Josef Kořenek je básníkem okamžiku. Ve sbírce Na cestě především vnímá lidi kolem sebe, věci, jež je obklopují a kterými oni se někdy zbytečně zahlcují, Maskováni / vědomostmi / penězi / chytrostí /zpíváme hity / nepřejícnosti. I když si je vědom nutného ruchu pracujícího všedního dne, stejnou naléhavost pociťuje vůči neustálému posilování vědomí úcty k životu, k řádu, utvářejícímu lidské svazky a vztahy. Jejich nedostatek a neschopnost je příčinou porušené rovnováhy souvislostí, jedovatá slova / tříští všechno / nezapomínají rozezvučet /bolest v každém koutku srdce, zaslepenosti a zloby, kope slovy / do nedívajících se / stejným směrem / s nadšením jiným / oklešťuje prostory / lidskost redukuje / přeje servilním. Naopak, právě neporaněné a pevné vztahy posilují vědomí nepromarněného času, který je člověku dán (Není prázdných životů / Tvůrce štědře / pamatoval na každé jméno), jsou nejlepší a nejúčinnější medicínou. Na zklamání / vytrvale roubovat / naději / neplodná slova / opylovat láskou / každý den vyšetřit / kalíšek něhy / pro živořící srdce.

Kniha - ilustrační foto|foto: Comstock Images

Jako lékař J. Kořenek ví, že než radikální léčba je důležitější vhodné předcházení nemoci. Proto radí, apeluje, upozorňuje, předepisuje, např. v básních Síla, Formuluji, Čtení, Receptem sbírky Na cestě, aby v Pohledech ještě vypjatost a naléhavost rady zesílila v neodbytné varování (Může, Pak, Choulení, Falešný kvapík). Ve sbírce Pohledy jakoby se básník poněkud pozastavil, možná zadýchal, neboť pocit marnosti se v konzumem otrávené společnosti rozšířil jako nebezpečný virus. Řadu let / pronásleduji v sobě / beznaději / a snažím se vidět za obzory / a věřit / netušenému rozměru / pokračování života.

Je jasné, že verše Josefa Kořenka jsou psány s rozvahou, nechci přinášet / slova bez užitku. Žádné emocionální úlety a vychýlení, žádné zbytečné fantazie a lyrizování. Přesná diagnóza a racionální i logický návrh léčby. Je to poezie didaktická, hledající ve stručnosti užitečnost a prospěch slov, neboť slovo může nejen ublížit, ale především šířit pozitivní energii, a tudíž léčit. Je to poezie, o níž by bylo možné říci, že je promyšlená, středostavovská, pevně uložená do řečiště pozemského života, které plyne svojí cestou k moři, onomu příhodnému symbolu nekonečna.

Josef Kořenek, Na cestě, Sursum, Tišnov 2005, str. 70.
Josef Kořenek, Pohledy, Sursum, Tišnov 2005, str. 72.