Rasismus v Rumunsku je dnes propracovanější, říká režisér filmu, který na karlovarském festivalu získal Křišťálový glóbus

Radu Jude na KVIFF 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Radu Jude na KVIFF 2018

Přišel, viděl, zvítězil. Tak by se dal charakterizovat pobyt rumunského filmového režiséra Radua Judeho na karlovarském filmovém festivalu. V hlavní soutěži měl svůj nový snímek, a odnesl si vavříny nejvyšší: Křišťálový glóbus za nejlepší film v hlavní soutěži.

Snímek se jmenuje se „Je mi jedno, že se do dějin zapíšeme jako barbaři“. Název si vypůjčil z proslovu jednoho z rumunských důstojníků, kteří v roce 1941 veleli masakru Židů v Oděse. Právě Rumuni tu poté, co město ovládli, brutálně a trýznivě zavraždili na sto tisíc bezbranných a nevinných lidí. Šlo o jeden z hrůzných počinů takzvaného holocaustu. Pro Rumuny je to dodnes citlivá záležitost, událost byla dlouho zamlčována nebo překrucována. „Dnes je už oficiálně přiznaná. Po zprávě komise Elieho Wiesela ji uznala i oficiální místa a taky nejvyšší politické úřady v Rumunsku,“ říká Radu Jude. „Mezi běžnými lidmi a ve společenském diskursu je to ale jinak. Tady přežívají názory z minulosti,“ dodává k tomu.

Alexander Dubček byl naivní, když chtěl v Československu svobodu

Dubček, 2018

Pražské kino Lucerna uvádí až do srpna snímek Laca Halamy Dubček. Jeho hlavním hrdinou je Alexander Dubček, od ledna 1968 generální tajemník KSČ a faktický vůdce Československa.

Svůj film režisér pojal zajímavě. Ač je jeho hlavním tématem zmíněný hrůzný masakr Židů, odehrává se v současnosti. Mladá režisérka Mariana připravuje velkolepé představení pod širé nebe, na náměstí jednoho z rumunských měst, a hraje se o zmíněné tragické události. Mariana má při přípravách představení problémy, brání se tlaku místní radnice i rasistickým náladám mezi některými herci a členy štábu. „Podobné problémy a tlaky jsem zažíval i já při přípravách filmu, nebyly ale tak silné,“ vzpomíná Jude.

Z některých scén filmu probublává rumunský antisemitismus. Třeba v těch, kdy diváci open air představení spontánně souhlasí s likvidací židovských obyvatel Oděsy, případně Židů vůbec. „Antisemitismus není dnes v Rumunsku nosným tématem, mimo jiné i proto, že tu příliš Židů nežije. V principu ale ze společnosti nevymizel, stejně jako rasismus obecně. Ten se v Rumunsku projevuje například ve vztahu k Romům. Obecně je dnes v Rumunsku rasismus propracovanější, méně přímočarý. Má tedy jinou formu, než před osmdesáti lety,“ vysvětluje Radu Jude.

Britská královská rodina, Picasso i svůdná Greta Garbo. Muzeum Kampa vystavuje Cecila Beatona

Z výstavy Cecil Beaton - fotograf královen

Pražské Museum Kampa u nás vůbec poprvé představuje fotografie jednoho z  nejznámějších módních a společenských fotografů 20. století - Cecila Beatona, oficiálního fotografa britské královské rodiny.

Pouliční představení, které snímek ukazuje, vzniklo speciálně pro film. „Samozřejmě se ale stalo součástí veřejného prostoru. Okolo chodili lidé a jezdila osobní i veřejná doprava, všichni je viděli. Z produkce se tak stala velká veřejná show,“ doplňuje pan režisér.

Marianu hraje Ioana Iacob. Její postava prochází různými rozpoloženími, stavy duše a mysli, a herečka to všechno zvládá s přehledem. „Zajímavé je, že Ioana pochází z divadelních kruhů. Žije a pracuje v prostředí německé minority v Rumunsku a hraje v německy mluveném divadle,“ představuje svoji hvězdu Radu Jude.
Bylo by skvělé, kdyby film mohli vidět i diváci v Česku, o distribuci u nás se jedná. Vzhledem k tomu, že jedním z důležitých koproducentů snímku jsou Jiří Konečný a jeho společnost Endorfilm, není naděje na uvedení filmu „Je mi jedno, že se do dějin zapíšeme jako barbaři“ v českých kinech zrovna malá.