Rasismus v Rumunsku je dnes propracovanější, říká režisér filmu, který na karlovarském festivalu získal Křišťálový glóbus

Snímek se jmenuje se „Je mi jedno, že se do dějin zapíšeme jako barbaři“. Název si vypůjčil z proslovu jednoho z rumunských důstojníků, kteří v roce 1941 veleli masakru Židů v Oděse. Právě Rumuni tu poté, co město ovládli, brutálně a trýznivě zavraždili na sto tisíc bezbranných a nevinných lidí. Šlo o jeden z hrůzných počinů takzvaného holocaustu. Pro Rumuny je to dodnes citlivá záležitost, událost byla dlouho zamlčována nebo překrucována. „Dnes je už oficiálně přiznaná. Po zprávě komise Elieho Wiesela ji uznala i oficiální místa a taky nejvyšší politické úřady v Rumunsku,“ říká Radu Jude. „Mezi běžnými lidmi a ve společenském diskursu je to ale jinak. Tady přežívají názory z minulosti,“ dodává k tomu.

Alexander Dubček byl naivní, když chtěl v Československu svobodu

Pražské kino Lucerna uvádí až do srpna snímek Laca Halamy Dubček. Jeho hlavním hrdinou je Alexander Dubček, od ledna 1968 generální tajemník KSČ a faktický vůdce Československa.

Svůj film režisér pojal zajímavě. Ač je jeho hlavním tématem zmíněný hrůzný masakr Židů, odehrává se v současnosti. Mladá režisérka Mariana připravuje velkolepé představení pod širé nebe, na náměstí jednoho z rumunských měst, a hraje se o zmíněné tragické události. Mariana má při přípravách představení problémy, brání se tlaku místní radnice i rasistickým náladám mezi některými herci a členy štábu. „Podobné problémy a tlaky jsem zažíval i já při přípravách filmu, nebyly ale tak silné,“ vzpomíná Jude.

Z některých scén filmu probublává rumunský antisemitismus. Třeba v těch, kdy diváci open air představení spontánně souhlasí s likvidací židovských obyvatel Oděsy, případně Židů vůbec. „Antisemitismus není dnes v Rumunsku nosným tématem, mimo jiné i proto, že tu příliš Židů nežije. V principu ale ze společnosti nevymizel, stejně jako rasismus obecně. Ten se v Rumunsku projevuje například ve vztahu k Romům. Obecně je dnes v Rumunsku rasismus propracovanější, méně přímočarý. Má tedy jinou formu, než před osmdesáti lety,“ vysvětluje Radu Jude.

Britská královská rodina, Picasso i svůdná Greta Garbo. Muzeum Kampa vystavuje Cecila Beatona

Pražské Museum Kampa u nás vůbec poprvé představuje fotografie jednoho z  nejznámějších módních a společenských fotografů 20. století - Cecila Beatona, oficiálního fotografa britské královské rodiny.

Pouliční představení, které snímek ukazuje, vzniklo speciálně pro film. „Samozřejmě se ale stalo součástí veřejného prostoru. Okolo chodili lidé a jezdila osobní i veřejná doprava, všichni je viděli. Z produkce se tak stala velká veřejná show,“ doplňuje pan režisér.

Marianu hraje Ioana Iacob. Její postava prochází různými rozpoloženími, stavy duše a mysli, a herečka to všechno zvládá s přehledem. „Zajímavé je, že Ioana pochází z divadelních kruhů. Žije a pracuje v prostředí německé minority v Rumunsku a hraje v německy mluveném divadle,“ představuje svoji hvězdu Radu Jude.
Bylo by skvělé, kdyby film mohli vidět i diváci v Česku, o distribuci u nás se jedná. Vzhledem k tomu, že jedním z důležitých koproducentů snímku jsou Jiří Konečný a jeho společnost Endorfilm, není naděje na uvedení filmu „Je mi jedno, že se do dějin zapíšeme jako barbaři“ v českých kinech zrovna malá.