Ranní úvaha Oldřicha Krále: Cesta Tao III.

Velká čínská zeď
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Velká čínská zeď

Jednají, ale nesoupeří, to byla včera ta poslední slova Starého mistra v závěru jeho Knihy.

Slova, pro která je dobré číst jeho Taoteťing stále znova, protože o tom to celé je, a proto je to celé tak aktuální v době, kdy politici a celé komunity, národy se předhánějí v tom, že jsou nejlepší a že mají ten nárok - nárok být první, a ne-li první, tedy hodně napřed, a nejlépe o tom ty druhé přesvědčit, přesvědčit za každou cenu, ne-li jim přímo vládnout, tak aspoň jim vnutit tu nadřazenost, tohle to je to pravé, protože my jsme ti praví.

Zatímco Taoteťing nás nepřestane brzdit. Protože, jak říká v kapitole 30, kdo má Cestu Tao, ten nestraší, ten neřinčí zbraněmi, protože ví, protože ví, že něco takového volá po odvetě, vyvolá odvetu. A to je konec. Co se příčí té původní Cestě, to prostě dřív nebo později zaniká, dřív než by muselo!

To není o pasivitě! To je o zdrženlivosti! Protože ten, kdo se drží moudře zpátky, ten má větší šanci, než ten, kdo se žene po hlavě kupředu hlava nehlava!

Střípky obrazů a příběhy Země středu. Na Vltavě běží „Čínské dny“

02912176.jpeg

V době, kdy čínské investice proudí do České republiky, množí se politické návštěvy a otevírají se česko-čínské linkové lety v očekávání čínského nového roku psa, uvádí Český rozhlas Vltava programový projekt Čínské dny. Co se skrývá za mediálním obrazem Číny? Jaké příběhy vyprávějí její současní i klasičtí spisovatelé? Jaké obrazy kreslí její poezie?

Jediná opravdová jistota, to je ten bezmezný horizont našeho bytí. Zbav se téhle jistoty a staneš se jen hříčkou své sebestřednosti a sebelásky. Proto je, říká Laozi, dobré zůstat u Matky všeho, u Matky všech hlubin.

A je úplně jedno, jak tomu právě říkáme, jestli bůh nebo dharma, nebo jinak, třeba zrovna Tao, zrovna Cesta.

Jak relativní je to všechno. Je to pravda? Je to sen? Zdálo se prý jednou tomu Zhuangovi, o kterém jsem vám už říkal, že je motýl, co poletuje kolem. Motýl se cítí být motýlem, sám sebou spokojený, sebejistý, dělal, co se mu zrovna zlíbilo, a netušil, že je vlastně Zhuang. A najednou se probudí, a neví - zdálo se Zhuangovi, že je motýlem, anebo se teď zdá motýlovi, že je Zhuang. Zhuang nebo motýl, přece tu musí být nějaký rozdíl. A tomu se říká proměnlivost věcí.

Všechno je změna, ve změně je život. Ať se nám to zdá, nebo nezdá!