Ranní úvaha Ivana Šterna: Poláci, Bohumil Hrabal a chvála strýce Pepina

Poláci odkojeni jednak selskou, jednak šlechtickou kulturou překvapivě nenacházejí ani v jedné oporu pro svůj dnešní všední den. Vůči velkým dějinám jsou stejně jako my bezmocní. Obtékají je. A tu se zjeví Hrabal a nabízí stejně jako nám postavit se jim anekdotou. Smíří se nejen se svým osudem, nejen že svůj život vnímají jako snesitelnější, ale stávají se po vzoru strýce Pepina i vítězi.

Ranní úvaha Ivana Šterna: Chvála Josefa Švejka

Chceme-li sami sebe do krve urazit, říkáme, že jsme samí švejkové. Psáno s malým „š“. Pojmenování po nás převzali i naši severní sousedé.

Díky Hrabalovi, tvrdí Kaczorowski, Poláci uvěřili, že jejich život je lepší, než ve skutečnosti opravdu je. Své tvrzení opírá právě o citaci ze strýce Pepina. Svět nádherný k zbláznění. Ne, že by takový byl, ale strýc Pepin ho tak vidí. Bez Hrabala by střední Evropa pouze páchla po vařeném zelí a zvětralém pivu.

Poláci si zamilovali skrze Hrabala i nás Čechy. Na dálku. Mají nás za samé strýce Pepiny, za pábitele, vítězící, i když jsou biti. Ať si jsou sebevětšími proherci, vyhrávají na celé čáře podobně, ať se dělo cokoli, jako jeho strýc Pepin. Svět je přece nádherný k zbláznění, třebas není takový, jak jej vidíme.

Ranní úvaha Ivana Šterna: Zrození Masarykova nového spojence v roce 1917

Psal se třetí rok války. Rakousko mělo vůbec poslední možnost, jak si znovuzískat důvěru u zdejších politiků.

Jsou to nádherná, povzbuzující slova, mnohému z nás nepochybně zvedající sebevědomí. Hle, již nejsme, jako jsme bývali, pro naše severní sousedy „pepíky“, ale „pepiny“, které v jejich každodennosti velké dějiny jednoduše nerozhodí. Vědí, jak na ně.

Chyba lávky. Kaczorowski upozorňuje, polská zamilovanost může fungovat opravdu jen na dálku. Zblízka Poláci zjistí, že s Pepinem máme pramálo společného. Jsme, tvrdí překladatel, Rakušáci mluvící slovanským jazykem.

Ranní úvaha Ivana Šterna: Kouzelná moc německých financí a Leninova revoluce

Uplynulo sto let od chvil, kdy zdejší deníky s nadšením psaly o petrohradském bolševickém převratu, sdělujíce svým čtenářům, že snaha nastolit mír po třech letech kruté války přichází nadějeplně tamodsud.

Překvapivě trpíme ještě větší xenofobií než sami Poláci. Náš život se odehrává mezi zaměstnáním, domovem a hospodou, zatímco Hrabal byl člověkem surrealismu a člověkem Bretonovy Paříže. I když se do Paříže dlouhou dobu podívat nemohl, vymyslel si ji a nacházel v periferní Libni. Mezi tamějšími cikány a zaniklou židovskou kulturou.

Strýc Pepin si byl vždy a za všech okolností svůj věrný. I když byl bit, ponižován, dokonce usvědčován, že víc pábí, než vypráví děje opravdové, vždy vyhrával. Totéž dopřával i těm druhým, bez ohledu na to, odkud se vzali.

Ranní úvaha Ivana Šterna: Cenzura za války, Bohumír Šmeral a hrabata Stürghk a Tisza

Je tomu bezmála na den sto let, kdy rakouské noviny uveřejnily výtah z řeči poslance Bohumíra Šmerala na zasedání rakouského parlamentu.

„Zrovna takovou krajinou,“ vyprávěl v povídce Smrt pana Baltisberga strýc Pepin, „jako je tady tato, jsem jednou doprovázel jednu inteligentní krasavici. Jmenovala se Heda. Ta mi řekla: Pojďte se se mnou projít ke hřbitovu! A já, tehdejšího času největší krasavec, jsem ji doprovázel,… a ona v těch bílejch šatečkách stála u krchova jako královna a řekla mi: Teď půjdeme holdovat romantice…“

Zda holdovali, nebo ne, zda Pepin pábil, nebo ne, není podstatné. Byl zas vítězem!