Působím křehce, ale mám v sobě divnosti. Jako tanečnice s nimi na jevišti ráda pracuji, říká Markéta Jandová
Baletky od Miřenky Čechové o drsném prostředí taneční konzervatoře vnímá Markéta Jandová jako svůj deník. Včas ale dokázala poznat, že její role není ve sboru, a k tanci a choreografii se vrátila až na HAMU. Během studií v Anglii jí došlo, že tančit může i bez konzervatoře, a po narození syna ji láká témata spíš interpretovat než tvořit. Myšlenky formuluje pečlivě a přesně, ale na jevišti se nebojí experimentu – třeba se syrovou rybou. Do Vizitky ji pozvala Markéta Kaňková.
Související
-
Máte, či nemáte rádi tanec? Jděte na deset představení, pak si udělejte názor, říká tanečnice
„Největším limitem jsme si my sami,“ míní tanečnice, choreografka a umělecké ředitelka Studia Alta Lucia Kašiarová.
-
Tanec? To je noblesní způsob komunikace, říká tanečnice a choreografka Marie Kinsky
Narodila se v Provence, svůj život ale od 90. let pojí s ČR, kde se dlouhodobě věnuje propagaci a podpoře tance. Vede Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA.
-
Bolest je stále vnímaná jako vstupenka do komunity vysokého umění, říká tanečnice Miřenka Čechová
Jako hledání toho, kým a čím byla, než se jí narodil syn, vnímá Miřenka Čechová svůj román Baletky o krutém světě klasického baletu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
