Máte, nebo nemáte rádi tanec? Jděte na deset různých představení, pak si udělejte názor, říká tanečnice Lucia Kašiarová
„Největším limitem jsme si my sami,“ míní tanečnice, choreografka a umělecké ředitelka Studia Alta Lucia Kašiarová. „Když budeme sami sobě lépe naslouchat a podle toho také jednat, bude lépe nám i lidem okolo.“ To je teze, kterou se řídí ve své autorské i organizační práci, přičemž klíčem k úspěchu je hledání a nalezení sounáležitosti. I o tom mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Do vltavského studia Lucia Kašiarová doslova přiletěla, krátce před vysíláním Vizitky se totiž vrátila z estonského Talinu, kde jako vyslankyně Institutu umění sledovala několik dní to nejlepší z pobaltské nezávislé taneční scény. Domů si nepřivezla jen tematickou inspiraci, ale také nové kontakty, tolik zásadní pro zasazení české taneční scény do mezinárodního kontextu. Podle jejích slov u nás vznikají taneční inscenace, které srovnání s Evropou snesou zcela bez potíží, a důležitou roli v tom hraje Česká taneční platforma, která úspěšným tvůrcům umožňuje vycestovat a poznávat práci zahraničních souborů.
Právě Lucia Kašiarová, absolventka konzervatoře v Banské Bystrici, VŠMU v Bratislavě i HAMU v Praze, byla Českou taneční platformou oceněná dvakrát: v roce 2012 se stala Tanečnicí roku, letos ji porota složená z mezinárodních i českých odborníků ocenila za originální zpracování představení Mnohodinec. „Mnohodinec je protikladem slova individual, tedy jednotlivec,“ vysvětluje. „Je to filozofická teze, kterou se v osobním životě zabývám. Věřím, že když se lidé propojí nejen mezi sebou, ale i s prostředím okolo sebe, pak se stanou členy celku a nevzniká tolik konfliktů.“ V Mnohodinci sice vystupuje sama, představení ale připravovala v souladu s touto teorií v úzkém sepětí s týmem. To je ostatně podle ní současným trendem napříč soubory i zeměmi. Ačkoliv tancem zpracovávaných témat se objevuje nespočet, všechny tvůrce spojuje hledání sounáležitosti – kupříkladu hudební skladatel a světelný designér jsou s autorem inscenace na zkušebním sále od počátku a o celkovém vyznění diskutují všichni společně.
Alta se opět stěhuje, taneční zázemí zůstává
Mnohodinec vznikl v době, kdy Lucia Kašiarová řešila náročné osobní i pracovní momenty; Studio Alta, v jehož vedení se dnes angažuje už „jen“ coby umělecká ředitelka, se tehdy stěhovalo z Holešovic do prostor karlínské Invalidovny. Aktuálně se chystá další přesun prostor, zůstává ale zaměření Alty coby zázemí pro tanec, autorskou tvorbu a také pro pobyty tanečníků a tanečnic, choreografů a choreografek ze zahraničí. I to, aby se o Altě vědělo jako o místě s evropským přesahem, je pro Lucii Kašiarovou důležité.
Ve Vizitce mluvila také o svém napojení na Slovensko a Štúdio Tanca v Banské Bystrici, kde před lety začínala a které od února letošního roku vede, o výběru hudby do svých představení i o dnešní podobě současného tance. „Prošel samozřejmě vývojem, už to není jen estetická forma, má sociální, antropologické a filozofické přesahy. Myslím, že kvůli pestrosti nabídky člověk musí vidět aspoň deset různých představení, aby mohl zodpovědně říct, jestli má tanec rád nebo ne.“
Související
-
Když se nehýbu, jsem nervózní a nepříjemná, říká tanečnice Veronika Knytlová
První představení, ve kterém Veronika Knytlová nemusela řešit žádné technické „parametry“ tance, se jmenovalo Průzor hrdlem a vzniklo ve spolupráci s Terezou Ondrovou.
-
Mým tématem je hledání rovnováhy mezi autentičností a sebekontrolou, říká tanečnice Tereza Lenerová
Představení, na kterých se podílí, vznikají z osobních příběhů, z vnitřního puzení. „I díky tomu se dokážu lépe propojit s divákem,“ myslí si tanečnice Tereza Lenerová.
-
Tanec? To je noblesní způsob komunikace, říká tanečnice a choreografka Marie Kinsky
Narodila se v Provence, svůj život ale od 90. let pojí s ČR, kde se dlouhodobě věnuje propagaci a podpoře tance. Vede Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
