Propojení dvou kultur. Vydejte se s námi po stopách čekých umělkyň a umělců ve Francii
Kulový blesk sochaře Vladimíra Škody
Patří k předním českým umělcům současnosti. Svůj život i tvorbu spojil s Francií, kde se usídlil na konci 60. let. Tvoří, instaluje a vystavuje nejen v Evropě, ale po celém světě. Jeho díla můžeme pravidelně vidět na prestižních uměleckých veletrzích.
Na jeho poslední výstavě Native participovalo více umělců, společným tématem byl prostor. Vladimír Škoda prozradil, že se zabývá především vesmírem. „Takové výstavy mám velice rád. Konfrontace s ostatními umělci je vždy zajímavá záležitost.” Samostatné výstavy mívá v galeriích v okolí pařížského Centre Pompidou. Se svými galeristkami a galeristy se pravidelně účastní i velkých veletrhů jako je Art Paris nebo Art Brusel.
Kulový blesk pro Josefa Šímu
Jednou z nedávných realizací Vladimíra Škody, která má přesnou spojitost s jiným českým umělcem, je náhrobek Josefa Šímy v obci Thiais na jižním předměstí Paříže. „Česká ambasáda se zaměřila na to, že se věnuji odkazu Josefa Šímy. A oslovila mě ke spolupráci.” Vladimír Škoda měl zrovna jednu sochu z kovaného železa, která přesně odpovídala charakteru. „Josef Šíma měl to štěstí, že se někde na jihu Francie dvakrát setkal s kulovými blesky. Já jsem se s kulovými blesky nikdy nesetkal, to musím Šímovi závidět,” směje se Vladimír Škoda.
Kov byl pro Vladimíra Škodu zásadní. Materiál, který ani nepřidáváte, ani neubíráte, prostě jej transformujete. Koule jako forma pak byla absolutní dokonalostí. Obdiv ke kovu a zvlášť kovářství zavedl Vladimíra Škodu i do francouzského regionu Auvergne. Nedaleko města Thiers, známého pro své nožířské umění a řemeslo, má svůj druhý velký ateliér. Právě ve městě Thiers chystá instalaci tří svých soch. Na konci roku se dílo Vladimíra Škody představí i na dvoře slavné pařížské Sorbonny.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
