Profesor Pavel Pafko: Štěstí se transplantovat nedá
Mezi chirurgy, lékařskou veřejností i laiky je profesor Pafko uznávanou osobností s vynikajícími odbornými výsledky i častými polemickými názory na široké spektrum otázek, včetně palčivých problémů současného zdravotnictví a společenských nešvarů.
Úctyhodná erudovanost a životní zkušenost ve spojení s pracovitostí, pílí a všeobecným rozhledem mu dovolují zobecnění, k nimž se každý z nás propracovává s různou mírou úspěšnosti po řadu let.
Pavel Pafko, po právu jeden z našich „Rytířů lékařského stavu“, dokázal výrazně povýšit naši plicní chirurgii v evropském rámci, zejména úspěšným transplantačním programem, a stal se bez nadsázky symbolem a živoucí legendou české chirurgie. Třebaže vedení „své“ kliniky ve svých 70. letech předal profesoru Lischkemu, stále pravidelně operuje – i jeho návštěva ve Vizitce se jen obtížně vtěsnala do aktuálního operačního rozpisu…
Zdraví a štěstí? Až příliš často si přejeme věci, proti kterým sami pracujeme.
Navzdory tomu je profesor Pafko člověkem neobyčejně skromným, obdivuhodně empaticky založeným. V době, kdy stále více z nás hledá snadná a zkratkovitá řešení, leckdy navíc taková, která za nás udělá někdo jiný, je každé setkání s tímto filozofujícím lékařem nesmírně obohacují, neboť přináší inspiraci a zamyšlení nad tím, jak naložit se svým vlastním životním stylem, zdravím, s postojem ke svému okolí.
Nadační fond prof. Pavla Pafka
www.nfppp.cz
Nejposlouchanější
-
Carl Jung: Obrazy duše. O hranicích mezi rozumem a šílenstvím, o touze myšlení po diagnostikách
-
Rozhodněte, která skladba rozezní varhany u sv. Víta. Poslechněte si tři kompozice a jednu vyberte!
-
John Irving: Svět podle Garpa. Tragikomický světový bestseller v podání Michala Bumbálka
-
Mark Ravenhill: Angela. Daniela Kolářová v roli ženy, která nepoznává svého syna
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
