Proč advent?

28. listopad 2005

Tak jsme včerejším dnem vstoupili do adventu. Advent je původem latinské slovo, které v překladu znamená příchod. Ve starověku to byl také odborný výraz, který označoval zvláštní příchod, ponejvíce nositelů nějakého úřadu, například králů nebo císařů, do provincie. Slovo advent vešlo také do křesťanského jazyka. Rovněž zde neznamená nic jiného než příchod. Příchod Vykupitele, Zachránce. Když tedy každoročně čtyři neděle před Vánocemi začínáme adventní dobu, stojíme před otázkou, pro koho má být advent dobou příchodu. Kdo má tedy ke komu přijít? Kdyby nějaký mimozemšťan měl posuzovat naše prožívání adventu, jaké mínění by si asi utvořil? Pravděpodobně by mu vůbec nepřišlo na mysl, že adventní doba má sloužit k tomu, aby připravovala nějaký příchod. Mnohem spíše by se návštěvníkovi odjinud vnucoval dojem, že tato doba je hnána zcela zvláštním neklidem, jako by šlo v posledních týdnech roku jen o to, jak vyhnat až k vrcholu obchodní činnost. Že na někoho nebo na něco čekáme a že se připravujeme na nějaký příchod, to by cizince ani přinejmenším nenapadlo.

Naši předci prožívali tuto předvánoční, tedy adventní dobu, úplně jinak. Mnozí starší posluchači si jistě vzpomenou, jak chodívali s lucernami anebo úplně ve tmě s babičkami a tetičkami nebo s maminkou na roráty. To byla ranní mše ke cti Panny Marie, která je nazývána "Hvězda jitřní" - proto ta mše tak brzy ráno. A jelikož první slova této mše zněla latinsky "Rorate caeli desuper ..." - tedy česky "Rosu dejte, nebesa, shůry ...", - vzniklo nám v češtině užívané slovo "roráty". V Orientu rosa padající na vegetaci přináší život, umožňuje rašení, novou úrodu, proto se také rosa stala symbolem připomínajícím touhu po někom, kdo by svým příchodem tuto možnost dal. Jelikož z posledního sčítání lidu vyplývá, že značná část naší populace nesdílí křesťanský pohled na svět (anebo se alespoň k němu veřejně nehlásí), mohli bychom soudit, že nebude ani letos u nás pro všechny advent dobou očekávání příchodu Kristova. A přesto si myslím, že bychom se měli učit čekat všichni. Čekající člověk má naději. A to je důležitý rozměr adventní doby - prohloubení naděje.

"Naděje je stav ducha, ne stav světa. Naděje není prognostika. Je to orientace ducha, orientace srdce. Naděje prostě není optimismus. Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že něco má smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne." Cituji Václava Havla z jeho Dálkového výslechu.

Tato naděje je křehká a plachá - o Vánocích ji vnímáme jako malé Dítě - snadno ji můžeme přehlédnout a přeslechnout v hlučných předvánočních ulicích. A proto naši předci mluvili o adventu jako o období klidu, ticha a soustředění. Snad to není veliká utopie vytvořit si alespoň několikrát v průběhu adventu takový tichý prostor očekávání tolik potřebné návštěvy pro každého z nás. Doufejme, že budeme doma, až přijde!

autor: Prokop Siostrzonek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.