Přitažlivá melancholie Jana Preislera
Je to trend naší doby či spíše reakce na tento trend - z jejího pragmatismu a utilitarismu unikáme prostřednictvím umění zpět do časů, kdy dobový pocit souzněl s vědomím přitažlivosti a zároveň neuchopitelnosti ideálu. Dnes bychom ono velké kulturně společenské téma nazvali iluzí - o snaze uchopit a konkretizovat tuto iluzi však vědí desítky a stovky děl, vzniklých na přelomu 19. a 20. století, jejichž společným jmenovatelem, spojujícím výraz s významem, je melancholie.
Vrchovatě je jí nadáno i obrazové dílo Jana Preislera (1872-1918), malíře propojujícího období vládnoucího symbolismu s nastupující modernistickou érou barevného a kompozičního hledačství. Jeho současná velkorysá výstavní retrospektiva v pražském Obecním domě (trvající až do 5. října) je s to přivábit množství návštěvníků všech generací: symbolicky tematizované mládí je skrze ni sugestivně propojeno s mládím výrazových prostředků moderního českého výtvarného umění.
Reflexe mládí ostatně byla a zůstala Preislerovým životním tématem. Celý jeho umělecký vývoj je určován obrazovými motivy juvenilních tužeb, nadějí, bolestných zasvěcení a zklamání. Tato námětová vymezenost zároveň vypovídá o dobově aktuálním řešení výtvarných problémů, v nichž psychologický prvek, kompoziční principy a expresivní hodnoty malby nabývají rozhodujícího významu. Úžas z nezvyklého nazření světa a jeho vnitřního prožívání se díky Preislerovi stal jedním z klíčových témat českého symbolistního malířství.
Ačkoli je Preisler chápán především jako symbolista, jeho tvorba se rozpíná od impresionismu přes secesi až k náznakům expresionismu. Kupříkladu podle F.X.Šaldy se jeho dílo stalo projevem "syntézy, konfrontujícím romantické myšlenky Gauguinovy se stavebnými ideami Cézennovými". Na výstavě zastoupený Obraz z většího cyklu (1902) je zpětně chápán jako jedno z prvých děl českého moderního umění, poimpresionistická barevná skladebnost Lédy s labutí (1908) došla už ve své době ocenění i u avantgardních malířů o generaci mladších.
Závěr Preislerovy tvorby patří velkoformátovým, dekorativním nástěnným obrazům (při vší jejich kompoziční sugestivnosti nepomiňme ani náhled V.V.Štecha, jenž je nazval "formalisticky konstruovanými"), stejně jako množství studií a verzí několika zásadních obrazových témat, svědčících o neustálé autorově tvůrčí nespokojenosti až nevůli k definitivním verzím - nespokojenosti, jež jakoby se sama stala symbolickým rubem touhy předchozí doby a jejího vyznavačství Ideálu.
Jan Preisler, jenž byl spolu s Antonínem Slavíčkem vůdčí osobností umělecké generace přelomu století, sdílel spolu s ním a s dalšími vrstevníky typický osud: i on odešel v rozkvětu "čtyřicátnických" sil. Stačil ovšem vniknout do povahy dobových uměleckých tendencí natolik, aby jeho tvorbou dosáhlo naše umění evropské úrovně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
