Příliš skromný Nick Carter (recenze)

Mozaika

Ondřej Lážňovský a Kateřina Mocová: Příliš skromný Nick Carter Divadlo Aqualung Scéna Hynek Dřízhal Kostýmy Jitka Kotik a Veronika Moudrá Hudba Jan Spálený Hrají Z. Dřízhalová, M. Stehlíková, V. Rašilov, L. Šplíchal, M. Dusbaba, J. Konečný a P. Gelnar Recenzuje Jana Soprová

Soubor pod vedením principála Lubora Šplíchala miluje pokleslé žánry. A tak ani nejnovější text z pera Ondřeje Lážnovského a Kateřiny Mocové Příliš skromný Nick Carter není výjimkou. Nese podtitul steampunkový divadelní brak aneb nový příběh nejslavnějšího detektiva Ameriky Nicka Cartera s originální hudbou Jana Spáleného. Mnozí diváci, kteří se vypraví za romantikou na loď Tajemství kotvící u libeňského mostu, mohou zažít kromě představení také plavbu po Vltavě (a účastníci premiéry zažili dokonce i ohňostroj z nedalekého Klubu na Štvanici). Slavného detektiva Nicka Cartera zná většina z nás v podání Michala Dočolomanského z filmu Adéla ještě nevečeřela, eventuelně z některé z muzikálových adaptací téhož titulu. V tomto příběhu sice Adéla není, ale kouzelného květu orchideje se tu dočkáme alespoň symbolicky. Stejně tak jako některých dalších odkazů. Píše se rok 1922 a Nick Carter si v blahém nicnedělání v Egyptě, kde se kochá půvaby orientální tanečnice, vybírá z nabídek. Láká ho Praha, kde už před časem lapil zločince Ferdinanda Chrpu. Ten se však z pankráckého vězení vypařil... A kromě něj mizí generální ředitelé, poslanci i policejní inspektoři. Podaří se Nickovi vyřešit zapeklitý případ, ve kterém hraje roli botanika, láska, intriky, temná minulost a frustrace z dětství?

Za zvuků živě hrající jazzbrassové kapely (pánové muzikanti jsou zároveň i herci drobných rolí) se odvíjí v režii Ondřeje Lážnovského příběh, v lehkém retro crazy stylu. Nick Carter alias Václav Rašilov je puntičkářský, mírně natvrdlý elegán (díky jeho dokonalým převlekům v kouzelné skříni) se Nickem občas stávají i jiní herci, poslední pražský inspektor Koloušek (Martin Dusbaba) je příslušně podlézavý a pokorný, ale díky znalostí reálií a také své přízemnosti občas odhalí cosi, coNick ze svého piedestalu nezahlédl. Osudová žena - Soňa (podle kostýmu můžeme skoro říci Rudá Soňa) v provedení Zuzany Dřízhalové balancuje na hraně sladkosti až cukerínové a skoropunkové drsňačky, mizí a znovu se objevuje a do posledního okamžiku netušíme, co je vlastně zač... Ďábelský protivník krycím jménem Zahradník (Lubor Šplíchal) s přehledem klouže od jedné role k druhé, jediné, co zůstává, je ďábelský smích, maskující pocity přerostlého frustrovaného děcka. Množství dalších postav ztvárňují Markéta Stehlíková, Jan Konečný a Petr Gelnar. Jak to ve správném rodokapsu bývá, po haldě zmizelých a zákeřně zavražděných sice přijde spravedlivá pomsta... ale všichni kladní i záporní hrdinové se znovu vynoří, aby příběh mohl eventuelně pokračovat. K tomu ještě dodejme, že funkční variabilní scénu, která poskytuje prostor pro množství honiček, a tajných i veřejných průchodů, pro inscenaci navrhl Hynek Dřízhal.

V hravosti, lehce humorném duchu a jemně nostalgickém - až cimrmanovském duchu - můžete s Aqualungem proplout večerem. Příznivci někdejšího divadla Nablízko sice řeknou, že už to není, co to bývalo, ale na příjemnou letní zábavu to stačí.

Spustit audio
autor: Jana Soprová