Příběhy pro Bastet

Postavy nespecifikovaných mytologií nám nemusí být cizí, kočičí bohyně Bastet je vyloženě smyslně nebezpečně hravá a přesto sympatická. Liduprázdný (pokud nepočítáme tlející nešťastníky) Kwarungský labyrint v sobě může skrývat nečekaný poklad, krásný rubínový nůž dokáže zabíjet, aniž by použil ostří, obyčejné jahody vedou k bohatství, věž starého Garembyho je důmyslnou pastí a nemocnější zbraní je nakonec lež. Ani na lásku není zapomenuto. Objevuje se ve všech podobách - láska a touha po životě, ochranná ruka bohů nad těmi, kdož jsou pod jejich ochranou, pravá láska bez lítosti a falešných posměšků k zohyzděné tváři, mamonářská láska k penězům a nikdy neutuchající hlad po bohatství, láska vtělená do vroucného přání osiřelých dětí, které touží po svých rodičích, láska otrokyně věrně sloužící svému pánovi a nakonec i obyčejné zabouchnuté dveře, které se stávají zkouškou lásky.

Co člověka potěší je, že zde není tolik krvežíznivých ghúlů a zombií, hrůzu nahánějících pomstychtivých vědem a barbarů se sekerou, kteří ovládají některé současné herní fantasy systémy. Většina záporných postav sice touží po moci a je ochotna pro to udělat téměř vše, avšak téměř jako v pohádce se objevuje potrestání, morální ponaučení a zbloudilé duše po zásluze končí v jícnu Anemait, kde se za pár hodin rozpadnou v prach. Boj dobra a zla se nenásilně proplétá každým řádkem a ústí ve výchovný závěr. Snad nejvíce bajce se podobá konec povídky O meči Nerithan: "Proto pamatuj, válečníku. Nerithan tu stále je a jeho duše trvale prahne po krvi našeho rodu. Poslouchej hlas vášně ve svém srdci a boj se okamžiku, až ti začne slabý hlas našeptávat o kráse zabíjení (...) To je hlas hrozné věci, která nás chce zabít všechny..."

Jediné, co bych autorovi vytkla, jsou náhle se objevující silné vulgarismy, které se k době oplývající magií příliš nehodí. Působí rušivě, když se zatajeným dechem sledujete stíny temnot i děti světla. Narušují styl textů a vytrhávají čtenáře ze světa, do kterého se zrovna pohroužil. Naštěstí jich není zase tolik, abych mi to bránilo autora zahrnout do seznamu jmen, která příště zase budu hledat na regálech knihkupectví.

Michal Rybka: Příběhy pro Bastet, Praha, Wales 2008. 288 stran