Přestaňme vnímat písničkáře jako osamocené hudebníky v klobouku a s kytarou

5. červen 2020

U českých posluchačů se vyskytuje drobný nešvar. Bohužel se ho drží někdy i hudební publicisté a pak ho zneužívají samotní hudebníci. Songwriting, nebo písničkářství?

Do Songwriters Hall Of Fame patří hvězdy jako Neil Diamond, Alicia Keys, Stevie Wonder, Billy Joel nebo Taylor Swift. V rámci kategorie singer-songwriter nás asi nejčastěji napadne Bob Dylan, Leonard Cohen, Chuck Berry nebo beatlesácká dvojice Paul McCartney a John Lennon. Mladší posluchači sledující aktuální tvorbu možná vypálí jména jako Sufjan Stevens, Angel Olsen, Bon Iver, Father John Misty, Sun Kil Moon, Mac DeMarco nebo Lana Del Rey.

Mezi tradiční písničkáře se řadí i Nick Lowe. The Beast In Me proslavil jeho tchán Johnny Cash, jinou skladbu (What's So Funny 'Bout) Peace, Love, and Understanding znají zase posluchači v provedení Elvise Costella.

Nablýskaná show, nebo španělka u táboráku?

Právě u současných interpretů často dochází k rozporu, zda je za tak zvané písničkáře vůbec považovat. Mark Kozelek vystupující ať už sólově nebo s kapelou pod pseudonymem Sun Kil Moon díky svým vypravěčským schopnostem a velmi strohému doprovodu by asi do této kategorie hravě zapadl. Když už ale dojde řeč na interprety jako Moses Sumney, FKA Twigs nebo Kehlani, názory na jejich zařazení do skupiny písničkářů se různí.

„Dělám víc alba než singly. Představuju si je trochu jako film,“ říká Moses Sumney v rozhovoru pro květnový Full Moon. K písním si točí hudebník i videoklipy.

I když je pod každou skladbou podepsaný jeden hudebník, výslednou podobu ovlivňují další spolupracovníci, někdy i desítky. Od muzikantů, přes zvukové inženýry a beatmakery až po producenty. Přesto jde vždy o jednotlivce, kteří psali text, dávali dohromady hudební motivy a jedině oni dokáží původní představu živě prezentovat. Během vzniku alba se ale rozhodli vše jen režírovat a nechat si pomoct od schopnějších přátel.

Můžeme tedy upřít písničkářský titul Charlotte Gainsbourg na její desce Rest, jejíž zvuk definuje přizvaný producent Sebastian? A i když o Kendricku Lamarovi nejčastěji mluvíme jako o raperovi, nemá právo být označován i za songwritera, když je stejně jako Bob Dylan laureátem Pulitzerovy ceny? A copak Bruce Springsteen už na koncertu před padesátitisícovým davem v doprovodu E Street Bandu není singer-songwriter? Podobně bychom potom neměli do stejné kategorie řadit ani Nicka Cavea

Čtěte také

Rapující písničkáři i popové hvězdy

Stejně jako je relativní zařazovat hudebníky do škatulky singer-songwriter, může malicherně působit nesoulad anglického termínu s českým ekvivalentem. V češtině se nejčastěji používá označení písničkář či písničkářka. Tento výraz nám ale silně připomíná tradiční formu písničkářství, kterou zastupuje Karel Kryl, Vladimír Merta, Lenka Filipová, Tomáš Klus nebo třeba Záviš. Zpívající skladatele ale najdeme i v současné pop music v čele s Xindlem X nebo Markem Ztraceným, patří sem Lenka Dusilová, Děti mezi reprákama a Margo, kteří se pohybují ve vodách alternativy. A nezmíme zapomínat ani na multižánrového hudebníka Jiřího Buriana. 

„Když řekneš písničkář, tak si lidi řeknou, že posloucháš Kryla,“ zmínil v rozhovoru pro GoOut Tomáš Tkáč. Sám ale považuje písničky za nejlepší žánr.

Svůj talent ale odkrývají i rapoví solitéři jako Libor Petrášek nebo Jakub Miškovič. V dnešní době, kdy jsou žánry spíš formou než určujícím prvkem, se ztrácí význam označení. A písničkáři už tak nezůstávají synonymem pro folkaře. Skvěle to dokládá nové album Lament od Jakuba Čermáka alias Cermaque, který ve skladbách koketuje s rapem.

Spustit audio

Související