Andy Cabic aka Vetiver: Moje hudba není podivná!

Do ArtCafé přišel povídat o svém sedmém řadovém albu Up On High, ze kterého v rámci rozhovoru zahrál živě dvě skladby ve studiu. Uplynulý měsíc byl Vetiver na koncertním turné po Evropě společně s písničkářem Devendrou Banhartem, během něhož vystoupili také v pražském Paláci Akropolis 25. ledna.

Jak probíhá turné?

Velmi dobře. Je zima. Holé stromy. Mhla. Šeď.

Jaké bylo tvoje turné, které proběhlo na konci minulého roku v Anglii? Bylo to vůbec poprvé, co jsi podnikl sólové turné, ne?

Je to tak. Normálně hrávám minimálně v duu s někým a nebo s kapelou, pokud se poštěstí. Vyšla mi deska a vydavatelství (Loose Music) chtělo abych přijel, co nejdříve to bude možné a tohle byla jediná možnost. Bylo to skvělé. Stejné počasí jako je teď tady. Holé stromy. Mlhavé dny. Zima. Ale koncerty byly skvělé.

Jaké jsou tvé tvé hudební kořeny? Kdy jsi vlastně začal s hudbou?

Jsem kytarový samouk. Nikdy jsem nedostal jedinou lekci. První kapelu jsem měl na střední škole. Pak jsem šel na vysokou, měl další kapelu také tam. Tehdy jsem poprvé nahrával a vydal svoje první nahrávky. Když to skončilo jsem se přestěhoval do San Francisca. Tehdy tam jsem začal hrát na akustikou kytaru a psát jiné písničky než jsem do té doby psal.

Pak jsem se potkal s Devendrou a on se stal jedním z prvních členů Vetiver. Hraje na mém prvním albu, později jsme se také potkali na jeho desce Criple Crow, a tak jsem s ním pár let koncertoval. První deska Vetiver vyšla v roce 2004. My jsme se ale s Devendrou potkali už kolem roku 2000.

Andy Cabic aka Vetiver|foto: Alissa Anderson

Každá z kapel, která byla součástí scény New Weird Folk byla jiná. Byl tam Anthony někde na pomezí klasiky. Pak jste tam byli vy s Devendrou hrající folkové skladby, Animal Collective, podivná avantgardní hudba. Co myslíš, že vás všechny spojovalo? Proč to myslíš všechny tehdy tak zaujalo?

Nejsem si jistý. Byli lidé, kteří znali všechny ty, které si zmiňoval. Myslím, že za to mohou především média. Žurnalisté spojují věci dohromady. Například časopis Arthur, který psal o našich kapelách. A taky jsme všichni spolu hráli koncerty. Jezdili jsme spolu turné. Hráli festival All Tomorrow’s Parties a podobně. Nemyslím si, že by někdo z těch new weird folkových umělců vycházel ze stejných základů nebo obsahů. Spíš šlo o načasování.

Hodně hudby, které se dostávalo pozornosti, se zdála být podivná, hodně výstřední. To je to, co ve výslednku bylo příčinou toho označení. Ale moje hudba není nijak podivná. Ani nezní nijak nově. Takže to označení new weird folk vůbec nesedí na to, co dělám. Ale dá se to použít vzhledm k tomu, že jsem u toho všeho fyzicky byl.

Jak si užíváš cestování, turné? Lidé si myslí, že je to ohromná zábava ale ...

Jasně. Není moc příjemné být dlouho daleko od domova, ale je vzrušující být tady. Jak si říkal, nebyl jsem tu dlouho… Je fajn hrát tyhle písničky ve všech těch krásných prostorech, kde hrajeme teď. Všichni s kým cestuju je kamarád, s nimiž je skvělé trávit čas. A přesto, že jsme s Devendrou v kontaktu, nevídám ho tak často, jak bych rád.

Co tě čeká dál?

Nemám teď moc plánů. Nedávno jsem se přestěhoval. V domě mám malý prostor pro studio. Až odehraju domluvené koncerty, začnu pracovat na nových skladbách, nahrávat a chystat další desku.

Jsem trochu izolovaný. Žiju za San Franciscem. Už nežiju ve městě. A mnoho mých přátel tak žije daleko ode mně. Takže buď musím vymyslet nové metody práce a začít spolupracovat s novými lidmi, čemuž jsem otevřený. Nebo úplný opak a pustím se do úplně něčeho nového. Jako například samostatné nahrávání. Píšu líp, mám svůj pomalý a osobitý spůsob dělání věcí. Nedávno jsem spolupracoval s Ericem Johnsonem z kapely Fruit Bats, nahráli jsme desku a bavíme se o spolupráci do budoucna. Uvidíme.