Předčasná úmrtí

O relativitě pachtění za popularitou a skrytějších formách intolerance vyprávějí i dokumenty o dvou pozoruhodných osobnostech socialistického showbyznysu. První z nich, vysílaný minulou středu, se věnoval zpěvačce Laďce Kozderkové. Mozaika v režii Martina Dolenského rekapituluje její výbušný talent patrný už v jejích dětských televizních vystoupeních. Portrét přinesl i řadu svědectví o její kolegialitě - například ve vzpomínce Petra Nárožného.

Snímek se dotkl i zpěvaččina soukromí: vylíčil její první nevydařené manželství podlomené alkoholismem jejího partnera, trumpetisty Richarda Kubernáta. Vyprávěl také o jejím druhém - patrně šťastném a oboustranně inspirativním - manželství s hercem Vlastimilem Bedrnou. Dokument byl i výpovědí o její statečnosti v zápase s nevyléčitelnou chorobou. Dotkl se také bývalého režimu, v němž tato muzikálová hvězda působila a který lehké žánry považoval za cosi podřadného. Z mnoha jevištních produkcí Laďky Kozderkové se proto dochovalo zoufale málo obrazových záznamů, což je nejsmutnější paradox tohoto snímku.

Portrét dramatika Jaroslava Dietla - připravený na tuto středu - vypráví o relativitě úspěchu z trochu jiného úhlu. Jeho protagonistou je totiž člověk, který bavil lidi nikoli z pódia, ale z ticha své pracovny. Spory o tom, nakolik byl tento superpracovitý scenárista zároveň šikovným režimním slouhou,lze vést donekonečna. Dokument režiséra Petra Lokaje se kritickým názorům nevyhýbá, vcelku se však nese ve smířlivém duchu uctivé vzpomínky. O svém bývalém muži v něm obšírně vypráví hlavně Magdalena Dietlová, které to dnes sluší víc, než když se jako provinční televizní moderátorka s úspěšným dramatikem seznámila.

Snímek se zmiňuje o Dietlově hráčské vášni, která spolu s dumasovským vypravěčským darem dominovala jeho osobnosti. V tomto kontextu lze jeho portrét vnímat jako svědectví o fabulátorovi, kterému hra a život splývaly v jedno a totéž. Za nejzajímavější pasáž dokumentu, jehož jednotlivé kapitoly parafrázují názvy nejslavnějších Dietlových seriálů, však pokládám jeho závěr. V něm se rekonstruuje nečekaná smrt, která tohoto mága televizní zábavy postihla při tenise. Z dalších informací však vyplývá, že i Dietl o svém podlomeném zdraví věděl a udržoval se při životě pouze silou vůle.

Předčasné konce Laďky Kozderkové a Jaroslava Dietla zrcadlí ústřední téma celého cyklu. Ten vypráví o tom, že smrt si bohužel nevybírá, ale také o tom, že život se dá naštěstí prožít jako tvořivé dobrodružství.