Předčasná úmrtí

Zajímavá byla svědectví o tom, že angažmá v Kočičí hře znamenalo spíše snahu odsunout Danu Medřickou na okraj diváckého zájmu. Nikdo z tehdejších mocipánů nepočítal s tím, že maďarské drama dokáže proměnit v trvale vyprodaný hit. Snímek lze vnímat i jako výpověď o podstatě autentického herectví a kouzlu lásky v jakémkoli věku. Obsáhlé pasáže byly věnovány vztahu Medřické a jejího španělského ctitele, za kterého se na sklonku života provdala a s nímž se, podle všeho, cítila šťastná. Koláž s ukázkami z filmů i z proslulého seriálu Nemocnice na kraji města vyzněla i jako diagnóza jednoho z nejzákeřnějších symptomů totalitní abnormality. Přirozená popularita - vzniklá mimo oficiální ideologické kánony - byla režimu méněcenných vždycky podezřelá. Jenže právě takovou neokázalou výjimečnost Dana Medřická zosobňovala.

Jiné drama skutečného lidského života nabízí dokument o spisovateli Otu Pavlovi, který bude v cyklu Předčasná úmrtí uveden příští středu. Také tento portrét je zároveň kronikou dějin 20. století s jejich přízračnou absurditou. Do prvorepublikové harmonie rodiny Popperových, popsané ve slavné povídce Smrt krásných srnců, nejdříve zasáhne teror nacistický. V jedné z dalších epizod snímku se ale vysvětluje, jak se Popperovi v 50. letech nechali kvůli sílícímu antisemitismu - tentokrát komunistickému - přejmenovat.

Režisér Roman Vávra své strhující vyprávění o osudu Oty Pavla pojal i jako úvahu o podstatě seriózního novinářství. Stačí jen konfrontovat výpovědi pamětníků o Pavlových pečlivých přípravách na reportáže se současnou praxí, v níž žurnalistiku stále zřetelněji supluje senzacechtivá a hekticky splácaná bulvárnost. Vávrův mnohavrstevný portrét nabízí také unikátní průhled do podstaty spisovatelského řemesla, které v případě Oty Pavla znamenalo dar i prokletí.