Pražské jaro přivítalo proslulý orchestr bez dirigenta Orpheus Chamber Orchestra. Jako sólista zazářil Jan Lisiecki
Lisiecki okouzlil publikum Pražského jara již při svém debutovém vystoupení v roce 2017, kdy zazářil v interpretaci Klavírního koncertu a moll Roberta Schumanna. Letos na festivalu přednesl Koncert pro klavír a orchestr číslo 1 g moll od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.
„Mendelssohnova díla jsou ve skutečnosti velmi složitá, nicméně působí prostě. Když je posloucháte, zdají se vám jednoduchá, ale není tomu tak. Je to trochu jako s Mozartem. Konkrétně u Mendelssohnova Prvního klavírního koncertu to může působit, že je tam zbytečně mnoho not, a to zejména pro klavír. Takže je nutné nejprve detailně obsáhnout právě tu technickou stránku, aby vše působilo přirozeně, aby to byla hudba."
„Spolupráce s Orpheus Chamber Orchestra je pro mne velkou radostí. Oni hrají bez dirigenta, nemají žádného stálého, ani hostujícího dirigenta. Zpravidla to u podobných typů orchestru bývá tak, že vše řídí koncertní mistr. Tady je to ale něco úplně jiného, je to společné dílo, hudebníci ze svého středu pokaždé vybírají osobnost, která se zhostí nastudování konkrétního díla. Střídají se tedy v čele, ale samozřejmě každý má nějakou svou roli. Zároveň každý může svobodně vyjádřit svůj názor a přijít s vlastními hudebními nápady - a to je velice osvěžující. Pro mne jako pro hudebníka je to úžasná zkušenost," dodává Lisiecki.
A jaké jsou další výhody nebo řekněme nevýhody Orpheus Chamber Orchestra, jakožto tělesa bez dirigenta, objasňuje jeho výkonný ředitel Alexander Scheirle. „Přiznám se, že je to někdy trochu obtížné, ale tak je to v demokracii vždycky. A to souvisí i s výběrem repertoáru, o kterém rozhodujeme všichni. Pro mne by bylo určitě snazší, kdybych mohl direktivně rozhodnout, že třeba příštích šest měsíců budeme hrát jen Mendelssohna, ale to by zkrátka nebylo rozhodnutí všech. A nebylo by to správné. O našem orchestru se pokaždé mluví, jako o orchestru, který nemá dirigenta, ale já to nemám zas až tak rád, protože pro nás to není ta hlavní věc.
O našem orchestru se pokaždé mluví, jako o orchestru, který nemá dirigenta, ale já to nemám zas až tak rád, protože pro nás to není ta hlavní věc.
Alexander Scheirle
„My jsme vznikli v roce 1972, což v Americe byla doba, kdy končila Vietnamská válka, zároveň to byl konec éry Hippies a byla to také doba protestů proti Establishmentu. A my jsme chtěli v té době vytvořit orchestr, který bude komorní, ale bude mít možnost hrát široký repertoár, a zároveň nebude uznávat hierarchii. Chtěli jsme zkrátka dokázat, že když tam nebude jasná hierarchická struktura, tak budeme mít větší prostor pro kreativitu přímo na koncertním pódiu. Poté se objevila řada dalších těles, která nás následují, ale vždycky mají někoho, kdo je pověřen vedením souboru. Bývá to, jak už bylo řečeno, koncertní mistr nebo sólista. My máme vlastně tři umělecké ředitele, které si volí sám orchestr. Každý týden se scházíme i společně s generálním ředitelem a vše diskutujeme. I na programu, který vznikl pro Pražské jaro je znát, že je to opravdu rozhodnutí všech, a že všechny těší dělat hudbu.“
Kromě Mendelssohnova Prvního klavírního koncertu byla součástí pražskojarního koncertu také skladatelova Symfonie číslo 4 „Italská“ a ještě hudební báseň pro komorní orchestr „Záznamy z mizejícího města“ od současné americké skladatelky Jessie Montgomery. Tato skladba měla světovou premiéru v říjnu 2016 v proslulé Carnegie Hall v New Yorku. Na Pražském jaru zazněla podle slov Alexandera Scheirla v evropské premiéře.
„Jedná se o velmi osobní dílo, kterým Montgomery popisuje atmosféru svého rodného města, newyorského Manhattanu. Jedná se o dílo, které vzniklo na zakázku přímo pro náš orchestr. Autorka jako impuls k charakteru tohoto díla uvádí podněty, které ji od dětství obklopovaly: latinskoamerický jazz, alternativní rock, západní klasická hudba, avantgardní jazz, poezii i karibskou taneční hudbu. Skladatelku také zaujala jedna tradiční ukolébavka z africké Angoly a její melodický motiv i rytmičnost do své skladby převzala. Jessie Montgomery je skutečně talentovaná umělkyně, která má před sebou obrovskou budoucnost. Její skladbu budeme hrát i v jiných městech, ale poprvé v Evropě je to právě na Pražském jaru“.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
