Finále Pražského jara patří orchestru z Toulouse a jeho šéfdirigentovi Tuganu Sochijevovi
Závěrečný koncert 74. ročníku Pražského jara se v úterý 4. června ponese v duchu slovansko-francouzského hudebního dialogu. Na festivalu poprvé hostuje Orchestre National du Capitole de Toulouse v čele se svým šéfdirigentem Tuganem Sochijevem. Ve Smetanově síni Obecního domu zazní Dvořákův Koncert pro housle a orchestr a moll se sólistou Renaudem Capuçonem, Debusssyho Moře a 2. koncertní suita ze Stravinského Ptáka Ohniváka.
Orchestr z Toulouse bývá často označován za ztělesnění francouzského ideálu orchestrálního zvuku, který do popředí staví kultivovanost a průzračnost. Tugan Sochijev během svého více než desetiletého působení v čele tohoto tělesa obohatil tento zvukový ideál o technickou brilanci a jistou ruskou živelnost. V Praze se společně představí vůbec poprvé.
Program
Antonín Dvořák: Koncert pro housle a orchestr a moll op. 53
Claude Debussy: Moře (La Mer)
Igor Stravinskij: Pták Ohnivák, koncertní suita č. 2 (1919)
Interpreti
Orchestre National du Capitole de Toulouse
Tugan Sochijev - dirigent
Renaud Capuçon - housle
„Je to opravdu neuvěřitelné, že jsme u vás dosud nikdy nebyli. Orchestr v průběhu své existence procestoval celou Evropu, ale Praha se mu vždycky tak nějak vyhýbala. I já osobně jsem tady poprvé, takže se jedná o dvojitý debut. Když jsem před patnácti lety začal působit u toulouského orchestru, byl opravdu vyhlášený interpretací francouzské hudby. A to zejména díky obrovské tradici, na kterou fenomenálním způsobem navázal můj předchůdce Michel Plasson. Společně nahráli kompletní francouzský repertoár. S mým nástupem v roce 2005 jsme začali rozvíjet i další repertoár, ale chtěl jsem, aby si orchestr zachoval svůj specifický, francouzský zvuk, svou specifickou barvu. A ta musí být znát, ať už hrajete Brahmse, Stravinského nebo nějakou současnou skladbu. Jsme rád, že pod mým vedením začal orchestr hrát také ruskou hudbu. Byla to sice dlouhá cesta, ale společně jsme se tak hodně naučili.“
Program otevře Dvořákův Koncert pro housle a orchestr a moll. K českému repertoáru dirigent Sochijev pro Mozaiku uvádí: „Tato skladba asi není typická pro českou hudbu. Tu vnímám v širších, pestřejších souvislostech. K české hudbě mám poměrně blízko, což je logické vzhledem k tomu, kde jsem vyrůstal, jaké mám kořeny. Dvořák mne sice provází celou kariérou, ale když někdo slyší jeho díla, tak si často ani neuvědomí, že to byl český skladatel, protože je to zkrátka skladatel mezinárodní proslulosti. Zároveň je ale dobrým příkladem, možná nejlepším, těch kulturních tradic. Když posloucháme jeho hudbu, určitě se v ní odráží i česká povaha.“
Nejen oddechový. Přední kritici hodnotí končící festival Pražské jaro
Otázky, které se každý rok opakují. A je důležité se k nim vracet. Poslechněte si diskuzi hudebních publicistů nad letošním ročníkem festivalu. Hovoří Dita Hradecká, Věra Drápelová, Jindřich Bálek, Daniel Jäger a Petr Veber.
Debussyho Moře, které je rovněž součástí programu závěrečného koncertu 74. ročníku Pražského jara, patří k vrcholným dílům francouzského impresionismu – v této hudbě slyšíme zrcadlení jemných barev a prosvětlené chvění, stejně jako v dílech francouzských impresionistických malířů.
„Naštěstí, moří je na světě řada, takže já si mohu při interpretaci vybrat, zda to bude Středozemní, Černé nebo třeba Kaspické. Když třeba poslouchám nahrávku Berlínských filharmoniků a dirigenta Claudia Abbada, je to úplně jiné Moře, než to moje. Důležité je se hlavně nebát a pokusit se navázat komunikaci s publikem, aby to na něj nějak zapůsobilo, aby se ho to dotklo. A to je na tom to absolutně nejpodstatnější“, dodává Sochijev.
Program koncertu a celého 74. ročníku Pražského jara uzavře 2. koncertní suita ze Stravinského baletu Pták Ohnivák. I tato skladba ohromuje pestrou škálou orchestrálních barev, čímž brilantně navazuje na instrumentační mistrovství francouzských impresionistů.
