Povídky Hany Lundiakové, Magdaleny Platzové, Romana Szpuka a dalších současných českých spisovatelů

Hana Lundiaková: Rudé dveře

Každý má svou pravdu. A kde je ta jeho? Vrací se na pár propršených srpnových dní do rodného městečka ztraceného v česko-polském pohraničí. Prochází známá místa, vzpomíná. Klášterní ulička, zahrada za vysokou zdí. Pravda se skrývá za dveřmi domku s červeně natřenými dveřmi.

Povídka z nové knihy Hany Lundiakové Planetky (2024). „Každý z nás je součástí galaxie, kde se vše točí kolem věčného zdroje světla. Jako planetky putujeme po svých vlastních trajektoriích, navzájem si tolik blízcí, a přece neznámí,“ říká k příběhům z nové sbírky. Povídku Rudé dveře situovala do Broumova, svého rodiště.

Hana Lundiaková (1978) je spisovatelka, překladatelka a písničkářka vystupující pod jménem Stinka. Planetky jsou její šestou knihou. Vedle textů dosud nevydaných jsou zde povídky už publikované časopisecky nebo na Vltavě (Holota, Čudočka) a také několik textů z autorčina knižního debutu Vrhout (2010).  

Lukáš Vavrečka: Na mladý časy

Ještě za studií jezdil na tuhle chalupu, co patřívala jeho prarodičům, pařit s kamarády a tahat se s holkama. To už ale bude nějaký ten pátek. Teď vedle něj v autě sedí devatenáctiletá Zuzana a jemu se trochu klepou kolena.

Dosud pouze časopisecky publikovaná povídka spisovatele a publicisty Lukáše Vavrečky (1987), který v současnosti žije v Pardubicích, kde přednáší na tamní filozofické fakultě na katedře literární kultury a slavistiky.

Za román Meziměsta byl Lukáš Vavrečka v roce 2025 nominován na cenu Litera za fantastiku. V řadě Hororových povídek stanice Vltava v loňském roce uvedla jeho prózu Kousáček.  

Roman Szpuk: V kapli se svítí

Závan větru zaševelí v listí buku Bachův chorál Befiehl du deine Wege. Přichází bouřka. Ranní louka je plná soumračníků. Prší. Setkání s pastýřskou ovcí Monikou. Stromy se zmítají v poryvech větru. Brouzdání soutokem Volyňky a Arnoštského potoka. Exkurze zvláštní školy z Volyně na Churáňove. Probuzení na zarůstající pasece poblíž Hrbu. Nad Drozdím Dvorem světoběžník a někdejší pošťák Jirka pase kozy… Autobiografická mozaika básní v próze z knihy Chraplavé chorálky.

Toulání šumavskou krajinou (nejraději za deště a burácení hromů) přináší Romanu Szpukovi (1960) mnoho pozoruhodných setkání, s přírodou i lidmi, kteří v těchto končinách žijí. Jazykem básníka pak tyto prchavé okamžiky zaznamenává. Dívá se, naslouchá a snaží se porozumět.

Magdaléna Platzová: Momik

Teta na něj vzpomíná jako na milého kluka ze sousedství. Nejmenoval se vlastně Momik, ale Emanuel. A jeho otcem byl protektorátní ministr školství Emanuel Moravec. Autorka rozplétá Momikův příběh, který se dotýká i její rodiny. Moravcovi bydleli ve vile ve Velvarské ulici v Dejvicích hned vedle jejich domu a Momik si hrával s její tetou Hanou. Podle jejích vzpomínek autorka zasutý příběh z války vypráví.

Spisovatelka, dramatička a novinářka Magdaléna Platzová (1972) je dcerou spisovatelky Edy Kriseové a dokumentaristy Josefa Platze. Vystudovala filozofii na FF UK. Hrála v česko-francouzském Divadle na voru. Jako novinářka působila v Literárních novinách a v Respektu. Je autorkou několika románů, tří divadelních her, dvou povídkových sbírek a knížky pro děti. Žije v Lyonu.  

Břetislav Ditrych: Fanda, sběratel

Žije sám v posledním baráku pod kopcem. Je elektrikář, ale hlavně je to sběratel. Věcí, co už jiný lidi nechtějí. To je Fanda. Vozí si ty věci domů na dvůr a pak je zpracovává anebo také ne. Hrabalovský portrét stárnoucího muže z pohledu jeho bratra „Pražáka“, který za ním občas jezdí do jejich rodného domu na návštěvu.

Povídka Břetislava Ditrycha z knížky Volná sestava (2024). Šestnáct povídkových portrétů, obyčejných i neobyčejných životních osudů doprovází v knižním vydání fotografie Jindřicha Štreita.

Básník, autor literatury faktu a publicista Břetislav Ditrych (1942) je rodák z Polabí. Absolvoval Vysokou školu ekonomickou a větší část života pracoval v projektovém ústavu. Jako publicista rád připomíná významné postavy naší historie, kultury a aviatiky.

V roce 2022 uvedla Vltava BáSnění Břetislava Ditrycha a v roce 2011 představila v cyklu Svět poezie jeho poemu Jiná Šumava.