Potkali se u Těšína. Na festivalu Kino na hranici nabídneme Miloše Formana i Janusze Gajose, říká dramaturg Martin Novosad
Postavení České televize je výjimečné a měli bychom ho chránit. Když někdo sáhne na svobodu vyrábět pořady pro menšinu, zanikne smysl kultury v mediálním prostředí, říká televizní dramaturg Martin Novosad. Kromě televize se filmu věnuje jako dramaturg česko – polského festivalu Kino na hranici, který v Českém Těšíně a polském Cieszyne začíná 30. července.
Dvě náměstí a most, který spojuje českou a polskou část města se silným geniem loci. Český Těšín a polský Cieszyn – místo, kde se už potřiadvacáté koná festival Kino na hranici, tedy akce založená na konci devadesátých let z potřeby ukazovat českému publiku nejen americké filmy, ale i snímky natočené v Polsku a později také na Ukrajině, v Maďarsku či na Slovensku. „Měli jsme tehdy kontakty a věděli jsme, že v Polsku se točí super filmy, že ta země je v lepší filmové kondici než my,“ říká Martin Novosad, vystudovaný a polsky plynně hovořící filmový vědec, který je programovým ředitelem za českou stranu. Záhy se ale ukázalo, že i polské publikum chce vidět, co vzniká v České republice, a nasazení filmů od Petra Zelenky či Davida Ondříčka se tak na začátku nultých let stalo výborným tahem.
Letošním tahákem pro obě strany bude rozsáhlá a po deseti letech nejucelenější retrospektiva tvorby Miloše Formana, filmová připomínka devadesáti let vzniku barrandovských studií a retrospektiva herecké hvězdy Janusze Gajose, známého například z filmu Čtyři z tanku a pes. Nachystaná je celá řada nových polských snímků, které se uváděly například na festivalu v Cannes, a přítomni budou desítky hostů včetně zmíněného Gajose.
Kromě festivalu Kino na hranici je jméno Martina Novosada spjaté s Českou televizí, kde jako dramaturg celovečerních televizních filmů, seriálů a dokumentů pracuje už dvacet let. Pochvaluje si, že posledních zhruba sedm let dává televize prostor mladším tvůrcům, režisérům, kteří před tím točili hlavně snímky pro kinodistribuci, a taky náročnějším tématům pro náročnějšího diváka.
Pyšný je například na krimi film Stockholmský syndrom anebo na minisérii Herec režiséra Petra Bebjaka, v níž v cause homosexuálního herce, jenž navázal spolupráci s StB, ožila reálná problematika dob nedávno minulých. „Pořád si myslím, že postavení České televize je na mediální scéně výjimečné a měli bychom ho chránit. Když někdo sáhne na svobodu vyrábět pořady pro menšinu, zanikne smysl kultury v mediálním prostředí,“ míní. V současné době se těší z natáčení dokumentu o hokejistovi Bohumilu Modrém a také z dokončování detektivky Stíny v mlze, kterou na Ostravsku točil Radim Špaček.
Související
-
Nejlíp se cítím mezi polskou a českou stranou. Uprostřed mostu nad řekou, říká Renata Putzlacher
Básnířka, překladatelka, polonistka na Masarykově univerzitě, autorka divadelních her, ale také hybatelka kulturního dění na Těšínsku – to je Renata Putzlacher - Buchtová.
-
Ten pocit byl nepopsatelný. Petr Vidlák mluví o prvním setkání s texty Olgy Tokarczukové
Nijak vznešený jazyk, zato příjemně neobvyklá přirovnání, která překladatele nutí hledat alternativy – tak popisuje výrazivo slavné polské spisovatelky Olgy Tokarczukové.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
