Postkolonialismus: nezápadní pohled na dějiny a současnost

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy La Marie-Séraphique

Je koloniální minulost stinnou stránkou evropského novověku? Proč evropské mocnosti začaly zotročovat Afričany a násilím je odvážet do zámoří? Vyvíjel by se kapitalismus bez kolonií jinak? Jedná se už jen o kapitoly z dějepisu, anebo kolonialismus dál spoluurčuje podobu světa? A říkají zkušenosti kolonizovaných něco o vztahu majority k romské menšině v Česku?

Na tyto otázky se pokouší odpovědět směr, který zasahuje namátkou do historie, filozofie, sociologie nebo politologie. A nejednou v těchto oborech zpochybňuje i to, co se dlouho považovalo za samozřejmé. Postkoloniální myšlení představují filozof Nelson Maldonado-Torres a sociolog Ondřej Lánský. Reflexemi provádí Lukáš Matoška.

Kolonialismus měl tak zásadní vliv, tvrdí postkoloniální autoři a autorky, že bez něj nelze pochopit západní modernitu. Západ se navíc podle nich se svým koloniálním dědictvím stále nevypořádal. Jeden z pozůstatků koloniálního pohledu na svět ukazuje Maldonado-Torres na tom, že si dodnes připomínáme „objevení“ Ameriky.

Postkoloniální myslitel Nelson Maldonado-Torres byl jedním z hostů Reflexí

„Objevení implikuje, že původní obyvatele Evropané nechápali jako plnohodnotné lidi, jako obyvatele daného území, ale spíše jako součást flory, fauny, místní přírody. Přístupy, o kterých mluvíme, tak předpokládají, že tento moment setkání, takzvané objevení, a následné zabrání území byly zásadní pro formování evropské identity a modernity jako civilizačního projektu. O 500 let později se stále jedná o stejný projekt, o moderní koloniální projekt, ve kterém jsou některé části světa, specificky části Evropy a území, kam se Evropané rozšiřovali, vnímané jako přirozeně předurčené vést světovou civilizaci a lidstvo, zatímco další části světa a jejich obyvatelé, především jiní nežli bílí, jsou vnímaní jako podřadní, poddaní, jako lidi, kteří si nedokážou sami vládnout.“

Z různých stran poměrně často zaznívá názor, že ačkoli byl kolonialismus problematický, přesto pro kolonizované země znamenal určitý pokrok: budování škol, nemocnic či komunikací. Podle tohoto názoru proto kolonialismus nebyl zas tak špatný. Filozof Maldonado-Torres to považuje za jeden z typických pokusů obhájit kolonialismus, zakládá se však na chybném předpokladu, že kolonizace údajným „primitivům“ přinesla civilizaci.

La Marie-Séraphique

„Moderní impéria od patnáctého, případně šestnáctého století rozvíjí myšlenku, že lidé, s nimiž se setkávají v ostatních částech světa, které se chystají dobývat, jsou od přírody podřadní ve srovnání s Evropany. Evropané proto podle tohoto náhledu mohli svoji kolonizaci chápat jako laskavost, jako dar těm, které považovali za primitivy. Nebrali ohled na skutečnost, že lidé můžou dosáhnout mnohého – a také dosáhli – jinými způsoby sdílení. (...) Lidé stavěli mosty už před příchodem západní modernity, dělali matematiku, měli spoustu technologií. Lidé si na své cestě dějinami předávali myšlenky, sdíleli je, a dělo by se tak dál, nebylo potřeba jít na nějaké místo, provádět tam genocidu a zotročovat lidi v zájmu rozvoje myšlenek a technologií. A konečně tento způsob myšlení a prosazování technologií vystavil planetu ohrožení v podobě klimatické krize.“

Kolonialismus tedy podle Nelsona Maldonadoa-Torrese nelze nijak ospravedlnit, a už vůbec ne dehumanizaci s ním spojenou. Jak se ale s tímto dědictvím vypořádat? Postkoloniální myšlení prosazuje takzvanou dekolonizaci, která může znamenat jak přehodnocování všeho toho, co po sobě kolonialismus zanechal, tak zpětné doceňování kultury, kterou vytvořili kolonizovaní lidé. Společně s touto dekolonizací je podle Maldonadoa-Torrese zapotřebí opustit nekritický pohled na novější dějiny. Filozof zdůrazňuje, že genocidy a otrokářství, kterých se evropské mocnosti dopouštěly mimo Evropu, by se měly považovat za součást modernity.

„Většina západních akademiků má zato, že se posledních 500 let vytvářely politické a vzdělávací systémy na základě předpokladu, že modernita byla v jádru správná, že to byl dar světu a že k modernitě měli směřovat všichni. Nevšímají si přitom temnější strany modernity, jak ukázal Walter Mignolo. Tuto temnější stranu modernity je nutné vynést na světlo. To je jedna z podob dekolonizace institucí a myšlení: kritické zkoumání vztahu, případně spoluviny institucí a myšlenek na různých podobách kolonizace rozličných skupin a společností.“

Mohlo by se zdát, že postkolonialismus se týká výlučně bývalých koloniálních mocností a kolonií. Může ale nabízet i nový pohled třeba na vztah mezi většinovou společností a romskou menšinou v České republice. Co postkoloniální kritika říká o protiromském rasismu? Poslechněte si celé Reflexe.

autoři: Lukáš Matoška , Ondřej Lánský
Spustit audio