Pornofilie: událost sezony...?

Po více než tři desetiletí zůstává Jiří Staněk, významný příslušník "generace opožděných debutantů", věren svému syžetovému archetypu - lyrické projekci erotických peripetií věku chlapectví a dospívání. Prvotní zážitky lidského sbližování jsou pro něj hodnotově neúplatnou bází života. Jejich prizmatem pak nazírá další vrstvení vln fyzické i duchovní fatality. Svět intimissima přitom nerozlučně spájí s vědomím vazby k "dějinám světa", jak si je každý ukládáme do svých životních análů. V tom si zůstává básník, autor desítky sbírek a bibliofilií, po všechen čas věrný - a tím je i věrohodný. Jsem rád, že nemusím měnit ani slůvko ze svého doslovu ke Staňkově prvotině: "...je stejnou měrou křesťan i pohan, oscilace mezi těmito polohami hledání Boha je mu přisouzena už někde u pramenů slov."

Staněk, žijící po ukončení bratislavských studií ve Strakonicích, kde působí jako lékárník, si vybírá své estetické blížence mezi básníky, malíři a učenci výjimečných osudů. Jejich jmény se to v jeho verších jen hemží. Četba jeho básní je putování po mostě plném sousoší, jež svým jazykem oživuje a vede s nimi kontemplativní rozhovory.

Pornofilie bude jistě ediční událostí sezony, nikoli jen této letní.

Jiří Staněk, Pornofilie, Druhé město, 2009, 228 s.