„Porno na Vltavě“. Vyjádření odpovědného redaktora Jiřího Kamena k reakcím na pořad Ahoj! Aneb na počátku byla voda!
Podle Parlamentních listů z 27. července 2018 je možné se za spisovatele převléknout, jste-li třeba homosexuální aktivista. Představuji si to jako proces „kuklení“, který objevil a praktikoval V. K. Klicpera například ve „Zlém jelenovi“. Tak tedy překuklen na spisovatele (pro tento případ z rozhlasového redaktora) jsem v nedávném rozhovoru mluvil o tom, že se ve svém životě často ocitám v bizarních situacích.
A protože jsem většinu svého pracovního času strávil v Českém rozhlase, pak není divu, že hodně z nich se odehrálo právě tam. Myslím si dokonce, že bych na základě jejich pouhého citování mohl sestavit skryté dějiny rozhlasu. Jedna za všechny: při prvním polistopadovém poplachu v rozhlase vyvolaném oznámením, že v rozhlasové budově byla umístěna výbušnina, podal na mě jako na původce toho poplachu trestní oznámení jeden ostravský překladatel ze severské literatury. Věděl, že jeho překladatelské umění mě nenaplňovalo nadšením. Údajně jsem chtěl výbušninou zabránit odvysílání překladu jeho povídky v ostravském nastudování na stanici Vltava. Byl jsem tehdy šéfredaktor stanice Vltava.
Čtěte takéAhoj! aneb Na počátku byla voda!
Nyní jsem se ocitl na sklonku své rozhlasové kariéry a myslel jsem si, že už nic mimořádně překvapivého nezažiju. Až do úterního večera 24. července. Odehrálo se to v duchu „teze“ Bohumila Hrabala o minimální příčině s maximálním následkem. V tomto ohledu existuje jistá podobnost události s výbušninou s případem aktuálním.
S překladatelem, scénáristou a také milovníkem plávání Tomášem Dimterem jsme se delší čas domlouvali o pořadu věnovaném plavání z hlediska kulturních dějin. Loni Tomáš Dimter scénář ve spolupráci se mnou jako redaktorem pořad Ahoj! Aneb na počátku byla voda! připravil. Měl jsem tu čest pořad režírovat, spolu s autorem jsme vybrali hudbu. Dvouhodinová kompozice slova a hudby byla odvysílaná v rámci rozhlasového projektu Týden vody minulý rok.
Jako redaktor a spolutvůrce tudíž nesu za pořad hlavní díl odpovědnosti. Reakce po vysílání byly příznivé. Po roce byl pořad ve stejném čase jako premiéra reprízován. Na pořad si stěžovala jedna posluchačka. Reakce Rady Českého rozhlasu je známá: na základě jednoho citátu z knihy Alana Hollinghursta Linie krásy pořad označila za pornografii, tvrdou pornografii apod. „Citát byl zasazen do kontextu, který se týkal nahoty a pruderie ve spojitosti s vodou a plaváním“ napsal ve svém stanovisku Tomáš Dimter. „Britský deník The Guardian uveřejnil v roce 2009 žebříček deseti nejlepších plaveckých scén v literatuře, mezi nimi i pasáže z románu Linie krásy Alana Hollinghursta. A zatímco Thomas Mann se v líčení erotické či homoerotické náklonnosti pohybuje spíše v náznacích, britský prozaik Alan Hollinghurst je mnohem expresivnější.“ Míra expresivity je ve skutečnosti téměř nulová, protože výraz „penis“ není vulgární ani nespisovný, mn. číslo „koule“ je slangový výraz pro varlata. Nejde o výrazy obscénní, natož pornografické.“
Otevřený dopis překladatelky Michaly Markové Radě Českého rozhlasu
Vážení členové Rady Českého rozhlasu, vážený pane řediteli,
Další informace o knize Alana Hollinghursta a jejím českém vydání lze najít v otevřeném dopise Radě Českého rozhlasu překladatelky knihy Michaly Markové.
Dodávám, že formulace, kterými se různí autoři pokouší definovat pornografii, se různí, ale ve velké většině se shodují v tom, že za pornografii nelze považovat umělecká díla. Ale - pasáže, které v pořadu zazněly, nejsou obscénní ani mimo prostor románu, tedy umění.
Někteří kritici pořadu Ahoj! Aneb na počátku byla voda! v příspěvcích publikovaných na webu vytvářejí dojem, že šlo pomalu o davový protest vltavských posluchačů. Že jejich rozhořčený průvod zaplnil Václavské náměstí.
Na pořad si stěžovala jedna posluchačka. Obyčejně, když se v rozhlasových pořadech „něco“ děje, autoři se dopustí věcné chyby, nebo se objeví vulgarismy, posluchači obratem volají do rozhlasu na informační linku. Během vysílání pořadu a po jeho skončení si telefonicky nikdo nestěžoval. Pořad je nyní možné poslechnout si na vltavském webu. A názor si každý může udělat sám.
S erotikou nebo s vulgarismy zacházíme velmi obezřetně. Z povahy z rozhlasu vyplývá, že vulgarismy ve vysílání znějí často vulgárněji, než když jsou použity v jiném médiu. Záleží někdy i na interpretovi, například p..del v podání Václava Vosky nezní vůbec vulgárně.
Nemůžeme přistoupit na názor, který v reakcích na náš program občas zazněl, že všichni moderní umělci jsou prasáci. Míněno bez doprovodného vysvětlení, jak autor prasáka a vůbec prasáctví definuje. Bohužel takový výrok může evokovat pronásledování umělců pro jejich umělecké ztvárnění světa, politické názory, rasu, původ, pohlaví, sexuální orientaci apod. Prasáky takříkajíc o sobě byli každý ve svém čase třeba Jaroslav Hašek, Bohumil Hrabal nebo Milan Kundera.
Není možné ani přistoupit na normalizační praktiky v rozhlase, které povolovaly denně dvě p..dele, nejlépe ve folklórním podání, a tři anglicky zpívané písničky. Nemůžeme akceptovat, jak nám v dobré víře doporučuje jeden náš posluchač, abychom všem překladatelům zahraniční beletrie doporučili používat místo vulgárního označení č..rák nějaké jiné synonymum z bohaté zásoby krásného českého jazyka, například pimpáska.
Kritika pořadu Tomáše Kňourka mi připomíná situaci ze začátku 19. století, kdy někteří naši obrozenci v duchu tehdy velmi rozšířené „plachosti in eroticis“ velebili Prahu jako pannu, kdežto Vídeň pro ně představovala sídlo neřesti. Hry vídeňských divadelníků podle našich obrozenců vytvářely zdání „elegantně rozmařilého světa velkoměstské společnosti“. Pro naše ctné poměry se zahraniční a především vídeňské dramatické texty upravovaly do „naší“ podoby. Tak například Don Juan v českém podání respektoval biedermeierovskou zásadu, že sex je výhradně manželskou záležitostí. Tomáš Kňourek svým pojetím pornografie, které uplatnil na vltavský pořad, vrací českou kulturu a společnost do první poloviny 19. století. Praha musí být ctnostná, zhýralou Vídeň ovšem nahrazuje zvrhlý Londýn.
Rád bych se Tomáše Kňourka zeptal, jestliže vltavský pořad považuje za tvrdou pornografii, kam řadí reklamy na různé náhražky viagry vysílané v českých televizích ve všech časech? Jak dětem vysvětluje smějícího se rudého (!) ďábla? Je to převlečený moderní umělec? A co slib rychlého nástupu erekce? To lze přece interpretovat v duchu londýnské pokleslosti i jako dostavení se staré čarodějnice Erekce ze Soho, ne?
Zdaleka nejsem přesvědčen o tom, že se nám v rozhlasové prezentaci moderní literatury vždy všechno daří, včetně slangových nebo eroticky vypjatých pasáží. Stále musíme hledat nové cesty, sledovat dynamiku vývoje společnosti a samozřejmě také jazyka. A samozřejmě přitom všem mít stále na paměti, že nesmíme překročit hranici dobrého vkusu.
Ale hluboce jsem přesvědčen o tom, že tuto hranici jsme v případě pořadu Ahoj! Aneb na počátku byla voda! nepřekročili.
