Popíráme binaritu, pohlaví je spektrum. Městská divadla pražská adaptovala Orlanda Virginie Woolfové
Jako dílo o toužení po tvorbě a tvorbě touhy chápe fiktivní románovou autobiografii Virginie Woolfové tvůrčí tým inscenace Orlando. Na příběhu několik set let trvajícího života hlavní postavy sleduje povahu lidské identity, proměňující se společenské reality i literatury samotné. Do hlavní role obsadil nový kmenový režisér Městských divadel pražských Marián Amsler Vojtěcha Franců. Premiéra proběhne 26. října v divadle Komedie.
Kolik rozeznáváme pohlaví, o tom se aktuálně vedou spory. Britská spisovatelka Virginie Woolfová zastávala dnešní progresivistická stanoviska už před sto lety. Jak její román Orlando přečetl režisér Marián Amsler? „Popíráme binaritu, prostě si myslíme, že pohlaví je opravdu nějaké spektrum a že v každém člověku může být i cosi mužského a cosi ženského, a toto poznání přináší jistou svobodu od nějakých konvencí a stereotypů.“ A herec Vojtěch Franců k tomu dodává: „Myslím, že to je téma, které daleko převyšuje queer otázku, že to je totálně, globálně, celospolečenský problém, tohle naplňování nějakých norem, které je vlastně strašné, že jo?!“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Jean Paul: Doktor Škrtikočka jede do lázní. Rozmanité příběhy jednoho podivína a cynika
-
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
