Pole. Román, v němž mrtví vyprávějí své příběhy

2. srpen 2018
Robert Seethaler

Německého herce a spisovatele Roberta Seethalera čeští čtenáři znají. Do češtiny byl přeložen jeho román Trafikant i jeho nyní předposlední román Celý život. Nedávno vyšel jeho nový titul Pole. Už několik týdnů se drží na prvním místě bestsellerů týdeníku Der Spiegel.

Rčení „budiž mu země lehkou“ můžeme v tomto případě zcela zapomenout. Ve svém novém románu Pole, nechává Robert Seethaler totiž mrtvé vyprávět své příběhy. Původní pole, bylo neúrodné a tak ho sedlák s radostí prodal městu, které na něm zřídilo hřbitov.
 
Jeden starý pán, obyvatel městečka Paulstadtu, si denně chodí sednout na lavičku na hřbitov a vzpomíná na ty, kteří zde leží - skoro všechny znal. „Když jsem byl mladý chtěl jsem čas urychlit, později zastavit a teď vrátit“, říká a představuje si, jaké by to bylo, kdyby se svými mrtvými sousedy mohl mluvit. Jeho imaginace se mění v konkrétní příběhy. Je jich celkem 29 a jeden je zajímavější než druhý. Všechny jsou vyprávěny stejným jazykem, typickým pro Seethalera - lakonicky a moudře, suverénně, distancovaně a přitom intimně a důvěrně. Zní to absurdně a protikladně, ale tak Seethaler opravdu píše a to je zřejmě také jeden z důvodů jeho enormního čtenářského úspěchu.

Stroj na mír je flirt se steampunkem i fantasy, říká o svém románovém debutu Özgür Mumcu

Özgür Mumcu

Turecký spisovatel a novinář Özgür Mumcu patří k nejvýraznějším kritikům nedemokratických praktik v současném Turecku. Syn slavného investigativního novináře Uğura Mumcu, který byl v roce 1993 zavražděn, přijel na festival Měsíc autorského čtení, kde představil svůj románový debut „Stroj na mír“. Nejen o něm mluvil s Markétou Kaňkovou.

„Lennie, Hagen, Wilfried, Werner I, Werner II, Helmut, Tom, Rudolph, Christian I, Christian II, zahradník, doktor, ten malý, ten s tou taškou..“ to je pouze krátký citát z dlouhého výčtu 67 milenců Heidy Frieland - jeden z příběhů románu. „Sotva se za ním zavřely dveře, už tu byl další. Přitom jsem toho neměla tolik, co bych mohla nabídnout, nebyla jsem ani zvlášť hezká. Ale to je mužům jedno. Chtějí se jen dobře cítit a je jim jedno, jak člověk vypadá“, říká Hedi.
 
Zesnulí obyvatelé Paulstadtu vypráví o velkých zážitcích i o nenápadných momentech, které měly pro jejich život význam. Třeba Lennie Martin, líčí jakoby mimochodem svou závislost na hracích automatech, domnívá se, že ji před svou přítelkyní utajil. O několik kapitol dál čteme její verzi příběhu.

Seethalerův vypravěčský lakonismus dosahuje v kapitole nadepsané Sophie Breyer absolutního vrcholu. „Idioti“ - to je celý text.
Ke slovu se hlásí také bývalý korupční starosta a post mortem vysvětluje: „Kdybych sám nebral, neměl bych vám z čeho dávat“.

Mysteriózní město Tanger očima dramatika Zoubeira Ben Bouchty

Teatro Cervantes

Marocké město Tanger přitahuje pozornost umělců po dlouhá desetiletí. Kromě legendární kapely Rolling Stones usedali ve zdejších kavárnách představitelé beatnické generace jako například William S. Burroughs. Tanger je dodnes nejen literárním, ale i divadelním městem. Následující rozhovor s dramatikem Zoubeirem Ben Buchtou je dalším příspěvkem do vltavského Afrického léta.

Nebo otec, který dává dodatečně rady synovi, s kterým si nikdy moc nerozuměl. Svůj monolog otevírá konstatováním: „Jen málo starých je moudrých. Většina z nich je prostě jen stará. “

Obdobných sentencí je v knize mnoho, ale nejen proto byste ji měli určitě číst. Také kvůli Seethalerově křišťálově čistému stylu, který místy působí až slavnostně.

Do češtiny byly zatím přeloženy dva z jeho románů: Trafikant vyšel v roce 2014 v nakladatelství Argo a Celý život v nakladatelství Plus v roce 2017. Oba v překladu Michaela Půčka.

Robert Seethaler: Das Feld. Hanser Berlin, 2018, 240 stran.

Spustit audio
autor: Eva Novak