Mysteriózní město Tanger očima dramatika Zoubeira Ben Bouchty

30. červenec 2018
Teatro Cervantes

Marocké město Tanger přitahuje pozornost umělců po dlouhá desetiletí. Kromě legendární kapely Rolling Stones usedali ve zdejších kavárnách představitelé beatnické generace jako například William S. Burroughs. Tanger je dodnes nejen literárním, ale i divadelním městem. Následující rozhovor s dramatikem Zoubeirem Ben Buchtou je dalším příspěvkem do vltavského Afrického léta.

Zoubeir Ben Buchta ve svém díle zachycuje legendy vryté do určitých míst města Tangeru. Jeho hry jsou důkazem o interpretaci místa a jeho paměti. Mezi lety 1923 až 1956 spravovala Tanger španělská, portugalská, francouzská, holandská a belgická administrativa. Je to město, které se díky volnomyšlenkářské atmosféře stalo útočištěm nejrůznějších umělců – výstředníků hledajících inspiraci. Hry Zoubeira Bena Bouchty jsou artikulací tohoto mysteriózního prostoru. Zároveň v nich tematizuje marockou postkoloniální zkušenost. Jsou překládány do angličtiny a francouzštiny.

V oboru divadla jsem samouk. Neprošel jsem žádnou divadelní školou a nedokončil jsem ani vysokoškolská studia. Rozhodl jsem se plně oddat divadlu. V době, kdy jsem studoval, totiž ještě neexistoval institut dramatického umění v hlavním městě Rabatu, tak jako dnes. Začínal jsem jako herec a i jako novinář. Psal jsem články pro různé noviny a magazíny hlavně o divadle. Žurnalistiku jsem vnímal jako dobrý způsob přípravy na divadelní praxi, jako cestu k pochopení divadla. Zároveň jsem se pokoušel psát – různé povídky, ale také krátké hry pro divadlo nebo básně. K divadlu jsem se dostal také přes hudbu. Psal jsem písně pro divadelní představení, angažované politicky i společensky. Když mi bylo zhruba 17 let, založil jsem pro tyto účely kapelu. Už v té době ve mně plála vášeň pro divadlo. Proto jsem se k němu stále vracel a nakonec se u něj rozhodl i zůstat. Chtěl jsem psát hry, které by byly jako písně. Chtěl jsem, aby zněly, aby rezonovaly.
Zoubeir Ben Bouchta

Zoubeir Ben Bouchta

Je historie divadla v Tangeru dlouhá?

Ano, je dlouhá. Je to dáno tím, že Tanger byl vždy místem, kde se sekávalo mnoho kultur – evropská, africká ale i americká. Na přelomu 19. a 20. století bylo v Tangeru otevřeno mnoho divadel, ve kterých vystupovali kulturně i etnicky různorodé soubory, například židovské, španělské nebo muslimské. Divadelní tradice Tangeru je bohatá právě pro svou polohu. Tanger je přístavem, je křižovatkou, je strategickým bodem na mapě.
Mluvíme-li ale o historii marockého, nebo lépe řečeno tangerského divadla, tak ta se datuje někdy od 30. let minulého století. Do Tangeru přichází společně s amatérskými soubory, které začaly vystupovat v divadle Cervantes. Nutno říci, že divadlo Cervantes je kolébkou tangerského divadelnictví a vůbec divadelnictví v Maroku.

Teatro Cervantes

Gran Teatro Cervantes bylo postaveno v roce 1913 ve stylu Art Deco a pojmenováno po významném španělském spisovateli Miguelu de Cervantesovi. Leží na křižovatce ulice Pasteur a Prince Moulaya Abdallaha. Stavbu divadla iniciovali a sponzorovali vysoce postavení tanžířané původem ze Španělska - Don Manuel Peña a jeho žena Esperanza Orellana. V roce 1929 se divadlo stalo majetkem španělské vlády, která ho v roce 1974 prodala městu Tanger za symbolický 1 dirham. Dnes budova chátrá.

V 60. a 70. letech se divadlo v Tangeru emancipuje. Je politicky i umělecky angažované. I přesto, že se jednalo o amatéry, jejich divadlo bylo skutečnou laboratoří, ve které reagovali na aktuální trendy, postupy a témata.
Zoubeir Ben Bouchta

Ve kterých tangerských divadlech nebo sálech uvádějí dnes vaše hry?

V Tangeru už neexistuje mnoho divadel přizpůsobených každodenní divadelní produkci. Mé hry jsou uváděny například v Beckettově sále v rezidenci francouzského institutu nebo v prostorách španělské školy Ramón y Cajal. A taky v Kazbě, tedy v pevnosti zdejší mediny, kde jsme před zhruba pěti lety zařídili divadelní sál. Tento sál, tedy jeho fungování i dramaturgii, mám na starosti já. Od 70. let 20. století jsme v Tangeru svědky úbytku divadel a divadelních sálů. A s tím také souvisí úbytek diváků, kteří dnes o divadlo v Tangeru zájem nejeví. Celé dvě nebo tři generace tady vyrůstaly bez divadelní kultury, a proto je těžké tyto lidi pro divadlo v současné době přesvědčit.

Tanger

Tanger je často tématem vašich her. Může vás toto město dnes ještě něčím překvapit?

Ano, určitě může. A jsem za to rád. Chci, aby si Tanger svou mysteriózní atmosféru udržel. Jen díky tomu bude pořád pro nás umělce tolik inspirativní. Pak budeme mít co říci, co vyprávět. Tanger, to je povídka bez konce. Na Tangeru je nejvíce mysteriózní to, že každý příběh o něm, nebo každý příběh, který se v něm udál, má více verzí. Nikdy se nemáte šanci dopátrat pravdy. To se mnohdy nepodařilo ani archeologům bádajícím ve zdejších bohatých nalezištích. Proč? Zkrátka proto, že každá nová civilizace zničila tu předchozí a vybudovala své impérium. Tanger si chrání své mystérium, a to mě fascinuje a naplňuje obdivem. Přirozeně mě pro mé hry zajímají témata, která se skrze toto město prolínají s dneškem, témata, která se dotýkají naší společnosti tady a teď.