Pojďte na jedno s panem Lehmannem

Sven Regener se narodil v roce 1961 v Brémách, v roce 1985 spoluzakládal kapelu Element of Crime, ve které dnes působí jako zpěvák, textař, hráč na kytaru a trumpetu. I když Element of Crime zná v Německu kde kdo a jejich skladby bodují v hitparádách, opravdový úspěch přišel pro Svena Regenera s rokem 2001. Tehdy vyšel jeho první román v originále pojmenovaný prostě Herr Lehmann, do češtiny v roce 2009 přeložený pod názvem Ještě jedno, pane Lehmanne. Kniha zaznamenala obrovský úspěch v Německu i za hranicemi, dnes je k mání v 16 jazycích a v roce 2003 vznikla i její úspěšná stejnojmenná filmová adaptace.

Přitom jde v podstatě o obyčejný příběh jednoho třicátníka, co pracuje v Berlíně za barem, jednou v noci potká psa, na nečekanou návštěvu mu přijedou rodiče a do života mu vpadne krásná kuchařka Katrin. V čem tkví kouzlo pana Lehmanna poznáte sami, hned když přečtete několik prvních stránek...Vtip, ironie, ze života přesně odposlouchané rozhovory, ve kterých se do detailu rozpitvávají každodenní situace, sympatický moula jako hlavní hrdina, jako kulisy Západní Berlín těsně před pádem zdi, to jsou hlavní ingredience, které Regener umně míchá dohromady.

Plakát k filmu Herr Lehmann

„Ta kniha se vlastně zrodila na základě jedné povídky. Pamatuji se, že to bylo v roce 1991, protože jsem tu povídku tehdy dal jedné známé ke třicátým narozeninám. Jmenovala se Pes. Celý nápad vycházel z toho, že v západním Berlíně tehdy běhalo hodně psů. Kdekdo tam měl psa, bylo jich až moc a bývali nervózní a agresivní. Ta povídka vyprávěla o tom, že chlapík potká v noci na ulici volně pobíhajícího psa; ve chvíli, kdy nikde kolem není ani noha. A najednou tu máte situaci skoro jako z džungle, protože před ním stojí divoké zvíře, skoro jako tygr, a on se bojí a neví, co má dělat. Musí se s tím psem nějak vypořádat, nějak tu situaci vyřešit. Tahle scéna je nakonec úvodní kapitolou románu Ještě jedno, pane Lehmanne. Pan Lehmann se začal rodit právě z postavy tohohle chlápka, co potká v noci psa, od té situace se začaly odvíjet jeho vlastnosti. Ten chlap musel být někdo, kdo je venku na ulici ve chvíli, kdy celý Berlín spí a kolem není živá duše, to znamená tak mezi čtvrtou a pátou ráno. A kdo je venku tou dobou, kdo jde poslední domů? No přece ten, kdo zavírá hospodu, barman…Takže takhle se stal pan Lehmann barmanem. Pak jsem začal přemýšlet nad tím, co si myslí, jak uvažuje. V tu chvíli cestou domů byl trochu opilý, unavený a nervózní, takový podivínský. Ta situace si vyžadovala nějaký dialog, ale pes nemluví, takže o to víc musel mluvit tenhle chlápek na toho psa….tak se začal formovat jeho charakter.“ Sven Regener http://www.svenregener.de/ http://www.element-of-crime.de/ http://www.herr-lehmann.de/