Pohádky nikdy neměly definitivní verzi. Jaká témata unese literatura pro děti?

Letos v září vydala maďarská Labrisz Leszbikus Egyesület (Asociace leseb) knihu Pohádková země patří všem. Jde o převyprávění pohádek od sedmnácti současných autorů, kteří role hlavních hrdinů a hrdinek svěřili zástupcům různých minorit. 

Pohádkový výbor měl jasný záměr: podpořit inkluzivní myšlení. Vydání knihy způsobilo jak pozitivní tak velmi negativní reakce. O knize se v Maďarsku dokonce mluvilo jako o homosexuální propagandě nebo fenoménu, který vážně ohrožuje děti. Dokonce došlo i na její teatrální skartování. 

Dětská kniha jako nepřítel společnosti?

Ve společnosti můžeme sledovat dva názorové proudy: jeden chce ponechat pohádkový svět zakonzervovaný a druhý ho spíše chce více prolnout s realitou. Proč tomu tak je?

Čtěte také

Papírové divadlo kamishibai se před dekádami dostalo do Evropy. Jaké příběhy vypráví?

Socioložka Eleonóra Hamar popisuje, že v maďarské společnosti probíhá v poslední dekádě kulturní boj, který je zaměřen proti všemu, co se vymyká národně konzervativnímu myšlení. Kniha Pohádková země patří všem je podle Hamar jednou z položek pomyslného seznamu tohoto konfliktu. Hamar zmínila, že „se tedy nemůžeme divit, že se teď nepřítelem stala i dětská kniha.“ 

Eleonóra Hamar zároveň podotkla, že kniha může pomáhat v procesu sebepřijetí u dětí, které minoritní příběhy opravdu žijí. Širším vrstvám společnosti zase přináší nové perspektivy. Hamar také uvedla, že publikace zapadá do určité renesance pohádkových výborů, které poslední dobou v Maďarsku vychází a svým způsobem oslavují žánr pohádky. Mezi 17 autory a autorkami zmíněné knihy je i Andrea Tompa, která se účastnila i letošního ročníku Měsíce autorského čtení v Brně. V pořadu zazněla ukázka její pohádky Vas Laci představující příběh adoptovaného dítěte.

Hranice je velmi proměnlivá

Jaká témata jsou v dětské literatuře vhodná, u jakých se pozastavujeme? Jana Segi Lukavská z Ústavu českého jazyka a teorie komunikace Filozofické fakulty Univerzity Karlovy upozornila, že se kontroverzní témata proměňují v čase i v prostoru. Diskuze o přiměřenosti témat ale probíhají dlouhodobě. Podle Segi Lukavské „v knihách pro děti stále uvažujeme nejen o tom, jaká kniha je, ale jestli mu náhodou neuškodí. Zároveň čekáme, že by měla čtenáře nějak vzdělat.“ 

V rámci četby pro děti je důležité to, co se děje před četbou i po ní. Kniha může v rodině otevřít dialog. Těžká témata by měly menší děti číst společně s rodiči a bavit se o nich. Segi Lukavská doporučuje se dětí – například u literatury, kde jsou ženské hrdinky pasivní a schematické, případně zcela absentují – ptát, jak to vnímají, jak se u čtení cítí.

Prodáme či neprodáme?

Na hájení prostoru dětské literatury se podílí autoři a autorky, rodiče, další členové rodiny i pedagogové. Další významnou roli hrají nakladatelé. Ti zároveň čelí pochybnostem rodičů, kteří dětskou literaturu nejčastěji kupují. Rodiče často zvažují, zda by měli své dítě vystavovat náročným tématům.

Redaktorka dětské literatury nakladatelství Host, Eva Sedláčková, je proto, aby dětem literatura nabídla různé životní situace a emoce. Proto se snaží vydávat i náročnější tituly, jako je například Sněhová sestřička od Maji Lunde. Redaktorka dětské literatury, Alena Pokorná z nakladatelství Argo uvedla, že pomyslná hranice v dětské literatuře se neustále rozšiřuje a posouvá: „Můžou se neustále vynořovat nová témata, která mohou způsobovat kontroverzi. Hranice se s nimi posune zase o kousek dál.“ Pokorná doplnila, že mezi knihy se složitější tématikou patří například loni vydaný román Marka Loweryho Charlie a já. Tereza Horváthová z nakladatelství Baobab uvedla: „Připadá mi důležité vydávat knihy, které jsou literárně a výtvarně hodnotné. Vážná témata k tomu samozřejmě patří, protože patří k životu a tak je tomu třeba v komiksové sérii Raida Sattouffa Jednou budeš Arab.“