Poezie přežila své autory. BáSnění Lucie Řehoříkové reflektuje dva roky od ruského vpádu na Ukrajinu

23. únor 2024

Překladatelka a někdejší ředitelka Českého centra v Kyjevě vybrala pětici básní autorů a autorek, kteří padli, jsou nezvěstní nebo stále bojují ve válce v Ukrajině.

Připravil: Petr Gojda
Natočeno: 2024

Zákopová válka, dělostřelecké útoky, modlitby, ztracení synové, to jsou některé z motivů prostupujících pětici básní, které Lucie Řehoříková přeložila pro vltavské BáSnění v týdnu, kdy si připomínáme druhé výročí „šílené, drastické, genocidní“ rusko-ukrajinské války.

Připomeneme si tak čtveřici spisovatelů, jejichž tvorba se drasticky uzavřela – ať už je to Viktorie Amelina, která podlehla zraněním způsobeným raketovým útokem v Kramatorsku, Hlib Babič a Maksym Kryvcov, kteří padli v zákopové válce, či nezvěstný Boris Huměňuk. Čest jejich památce. Poslední díl je věnovaný Modlitbě s Arturem Droněm, novým hlasem ukrajinské poezie a básníkem, který na frontě stále bojuje.

ÚDAJE O VYDÁNÍ

Hlib Babič (1969–2022): Až si smrt sedne… První zveřejnění básně na facebookovém profilu autora dne 3. 11. 2022. Překlad Lucie Řehoříková a Norbert Holub.
Viktorie Amelina (1986–2023): Máme tři syny. Báseň z pozůstalosti. Překlad Lucie Řehoříková.
Maksym Kryvcov (1990–2024): Kocour. Báseň zveřejněná na facebookovém profilu autora čtyři dny před jeho smrtí, dne 7. 1. 2024. Překlad Lucie Řehoříková.
Borys Humeńuk (1965 – od roku 2023 nezvěstný): Závěť. Ze sbírky Básně z války, vydané v kyjevském nakladatelství Jaroslaviv Val v roce 2016. Překlad Lucie Řehoříková.
Artur Droň: Modlitba. Z básnické sbírky Byli jsme tady, nakladatelství Starého lva, 2023. Překlad Lucie Řehoříková.

autor: Petr Gojda
Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.