Po roce zase v kinech. Organizátoři festivalu Ji.hlava slibují to nejlepší, co se za poslední dva roky na poli dokumentu urodilo

Současně se ředitel Hovorka raduje z toho, že festival bude letos v kinech. Respektive bude kombinovaný: po šesti dnech fyzických filmových zážitků (26. – 31. října) naváže online podívaná. Pořadatelé tak zkombinují předloňský slunný ročník, který se ještě uskutečnil „normálně“, s tím loňským, jenž se musel přesunout do světa internetu. „Nutno ale říct, že fyzický a online festival se nebudou zrcadlit. Značná část filmů bude jenom v kinech, a na internetu zase najdete bonusy, co by se do biografu nehodily,“ upozorňuje Hovorka.

Plakát 25. MFDF Ji.hlava|foto:MFDF Ji.hlava

Z klíčových novinek zmiňme sloučení sekcí Opus bonum, Mezi moři a První světla do jedné soutěže. Filmy se tak dostanou do rovnoprávnějšího postavení, než bývaly, a současně může dojít k ocenění představitelů různých filmařských profesí – kameramanů, střihačů, zvukařů… Zviditelnit jejich práci je jedním z důležitých cílů jihlavského festivalu. Další novinkou je udělení ceny za nejlepší dokumentární knihu. 

Žánrová i tematická paleta filmů, které festival uvede, je i letos prakticky bezbřehá. Jenom namátkou pár snímků: Moji psychedelickou romanci natočil Errol Morris. Prezentuje silný příběh Joanny Harcourt-Smith, milenky Timothyho Learyho. Vrací se k pokusům s objevováním jiného vnímání světa prostřednictvím psychotropních látek a barvitě přibližuje atmosféru 60. a 70. let minulého století z dnes už pozapomenutých úhlů pohledu. Leary byl v té době pronásledován, americký establishment by ho nejraději dostal do vězení, a nakonec se mu to povedlo. Joanna přitom dodnes neví, jestli byla figurkou na šachovnici FBI a CIA.

Let viny je hodně osobní dokument, jakýsi videodeník, ve kterém si Tereza Tara léčí nemocné ledviny i nemocnou duši. Snímek Bratrství zavádí diváky do bosenských hor, konkrétně do rodiny, kde tíha její obživy stojí na třech dospívajících klucích poté, co je jejich otec zavřený za terorismus. Film natočil Franceco Montagner. V dokumentu Jak jsem se stala partyzánkou se Vera Lacková vydává po stopách svého dědečka a objevuje romský protifašistický odboj ve Slovenském státu. A Lidi krve jsou expresivním hraným snímkem režiséra Miroslava Bambuška, jehož příběh se odehrává v současnosti, ale stojí na smutných událostech, které těsně po druhé světové válce zasáhly československé pohraničí. 

Ze snímku Lidi krve režiséra Miroslava Bambuška|foto:Česká televize

Velmi kvalitní bude i retrospektiva „známého neznámého“ Karla Plicky, a se svými aktivitami se na festivalu představí i platforma dok.incubator. Ta mimo jiné hledá cesty, jak dostat dobré filmy z celého světa k divákům. „Mnohé dokumenty, i ty oceňované, jsou nedostupné. To se musí změnit,“ apeluje šéfka dok.incubatoru Andrea Prenghyová. I o tom se bude na jihlavském festivalu mluvit.