Píle a úsilí H. C. Artmanna. Prózy rakouského autora ke 100. výročí jeho narození

Hans Carl Artmann (1921–2000) vystudoval jazykovědu a stal se skutečným verbálním mágem, který ve svých textech vynalézavě pracoval se slovní zásobou nejen němčiny a vídeňského nářečí, ale i řady dalších jazyků a dialektů – včetně češtiny, jejíž znalost údajně čerpal ze staré učebnice z 19. století. Do českého prostředí jeho dílo v 60. letech uvedli (spolu s tvorbou dalších autorů z Wiener Gruppe, mezi jejíž čelní představitele Artmann patřil) překladatelé a také jeho blízcí přátelé Josef Hiršal a Bohumíra Grögerová.

Ve vltavské Povídce uslyšíte tři humorné črty z maloměšťáckého prostředí rakouské metropole (Ve stínu klobásy). Svérázný vídeňský dialekt do češtiny vynalézavě převedli už zmínění Josef Hiršal a Bohumila Grögerová. V premiéře pak uvádíme i deset miniaturních portrétů podivuhodných mistrů z Artmannova souboru Píle a úsilí.

„Dobrá kuchařka má ňadra, která už nic nemůže zcela zakrýt, ve volných chvílích vzdychá a zpívá místy trudné a místy veselé písně, její největší nepřítelkyní je mléčně bílá kočka, jež právě utíká s klobásou jejího zaměstnavatele – jak mu to jen vysvětlí!“ kreslí Artmann portrét kuchařky Anny (Nebo snad Afry? Ne – Adeleide!). A nejen této dobré kuchařky – svou chvilku slávy zde například zažívá i prodavač čaje, výrobce tarokových karet, dokonalý záchranář, veselý řezník nebo moderní lovec supů.

V textech ze souboru Píle a úsilí září Artmannova slabost pro cechy a řemesla a současně i jeho vřelá láska ke starým dobrým časům. Bujně portrétuje mistry řemesel v dobách jejich největší slávy, kdy řemeslo mělo zlaté dno. S nevyčerpatelnou vynalézavostí a vtipem obrací moudrosti a banality, takže se tyto bodré a srdečné portréty jeví jako ve vypouklém zrcadle.  Texty přeložil Radoslav Tejkal. Poprvé vyšly v posledním samizdatovém čísle časopisu Host v roce 1989.