Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais: Figarova svatba. Bláznivý den plný intrik i milostných vzplanutí

Roku 1782 vyslovil údajně Ludvík XVI. proroctví, že bude nejdřív nutné zbourat Bastilu, než bude možné hrát Figarovu svatbu na divadle. Ukázal se být špatným prorokem – k oběma událostem nakonec došlo v opačném pořadí. Ale jistá předvídavost se o deset let později popravenému panovníkovi přiznat musí. Byl první, kdo mezi oběma událostmi viděl jakousi spojitost.

Druhá hra s postavou prohnaného sluhy – Bláznivý den aneb Figarova svatba – si nejdříve poležela tři roky v šuplíku. K pokračování Lazebníka sevillského autora údajně vyzval sám princ de Conti. Když se v roce Beaumarchais 1781 pokusí hru publikovat, je cenzurou zabavena. Začala dlouhá pouť zakázaného textu, během níž autor dosáhl mistrovství v něčem, co bychom dnes nazvali public relations. Věděl kde, kdy a komu přečíst úryvek ze svého díla. Kdy uspořádat napůl veřejnou zkoušku (na které byla přítomna jím zaplacená klaka a „náhodou“ nějaká ta důležitá osobnost). Jak načasovat projev překvapivě velkorysé dobročinnosti. Jak využívat nepříjemností k publicitě.

Konečně se zdálo, že dosáhl svého – 26. září 1783 se v sídle pana de Vaudreuil konalo uzavřené představení (pro tři sta diváků!) s herci z Comedie Français. Výkvět Francie naplnil sál k prasknutí, aby si vyposlechl, jak se mu kdosi vysmívá. Po stížnostech na horko v sále nedočkavý Beaumarchais nelenil a vytloukl okna holí. Později se sice říkalo, že svou hrou prorazil dvojí okna, skutečná i ta ke svobodě, ale veřejné provozování Figarovy svatby dovoleno nebylo.

Čtěte také

Divadelní dramaturgie? To je jediné povolání, kde je člověk placený za pochybování, říká Miloslav Klíma

Až 27. dubna 1784 se všichni dočkali. Zákaz byl zrušen. Během hodiny dostal autor čtyřicet dopisů od osob všech stavů s žádostmi o lístky se slibem, že mu za to budou dělat klaku. Lokajové šlechticů stáli u pokladny od brzkého rána. Vznešené dámy a urození pánové se pod záminkou společného oběda tísnili v hereckých šatnách, aby si tak zajistili vstup do divadla. Dav, který se shromáždil před divadlem, zahnal stráž, vyrazil dveře a vzal budovu útokem. Když se konečně pokladna otevřela, tři lidé byli pošlapáni. Představení trvalo nekonečné čtyři a půl hodiny. Za vyprodaného sálu se pak inscenace dočkala sta repríz. Toho pohotový Beaumarchais využil. Zrušil dosavadní systém paušálních honorářů a zavedl podíl na tržbách.

Podle literární předlohy vznikla komická opera Wolfganga Amadea Mozarta (1786).