Divadelní dramaturgie? To je jediné povolání, kde je člověk placený za pochybování, říká Miloslav Klíma

20. březen 2021

Letos osmdesátiletý Miloslav Klíma patří mezi nejvýznamnější postavy české divadelní dramaturgie, které se věnoval na scénách napříč republikou. V devadesátých letech byl děkanem Divadelní fakulty AMU, na této škole dodnes vyučuje. „Když nemáte nápad a talent, nevymyslíte nic. Teoretické divadlo ještě nevzniklo,“ smetl ze stolu dotaz na vysvětlení teorie post dramatického divadla.

Na gymnáziu Miloslav Klíma pravidelně bodoval na matematických soutěžích, po maturitě proto zkoušel štěstí u přijímaček na jadernou fyziku. Z různých důvodů ho nakonec nepřijali, což Klíma s odstupem několika desetiletí hodnotí jako dobré rozhodnutí. Souběžně s matematikou ho bavilo a lákalo také divadlo – zkoušky na obor dramaturgie pod vedením dramaturga libereckého Divadla F. X. Šaldy Zdeňka Digrina nakonec zvládl.

Miloslav Klíma

Ve Vizitce, kam jej pozval Ondřej Cihlář, popsal, jak se v šedesátých letech spolu s režisérem Janem Grossmanem díky řediteli Mikuláši Krotkému „uklidili“ do chebského Západočeského divadla, kde originálně – podle statistického propočtu pro zhruba devět set chebských občanů – připravovali hry Williama Shakespeara nebo Tennessee Williamse. Divadelní dramaturgii se Miloslav Klíma věnuje dodnes, stále ji vyučuje na DAMU.

V rozhovoru mluvil také o tom, jak se role dramaturga během doby změnila. „Jeden čas byl dramaturg hlavně osobou, která neustále shání nové texty. Třeba v Národním divadle se dříve reprízovalo maximálně tak třináctkrát. Dnes se dramaturg výrazně víc podílí na autorské složce představení, protože všechno se upravuje, škrtá, montuje, variuje. Dramaturg, je-li trochu zodpovědný, kultivuje improvizaci a stará se o to, aby srozumitelně komunikovala. Být dramaturgem znamená mít povolání, kde je člověk placený za pochybování. Dramaturg by měl umět vyargumentovat, proč si myslí, že je něco blbost,“ vypočítává. 

03053128.jpeg

Sám je v divadelní tvorbě zastáncem absolutní různorodosti, která na specifických scénách v úhrnu nabídne divadelní zážitek širokému spektru diváků. Nad všechny soudobé teorie o době postdramatické pak staví divadlo komunikativní a promyšlené. Je přitom jedno, jestli komunikuje slovem, obrazem nebo skrz multimédia. „Když nemáte nápad a talent, nevymyslíte nic. Teoretické divadlo ještě nevzniklo.“ S Ondřejem Cihlářem hovořil také o rozdílu v pojetí činoherního a alternativního divadla, přičemž rozdíly ukázal na postavách svých blízkých spolupracovníků – režisérů Jana Grossmana a Josefa Krofty.

Spustit audio