Phidylé

(…) Kateřina Kněžíková svůj debutový kompaktní disk zasvětila písním, navíc těm, které u nás neslýcháme téměř vůbec nebo jen ojediněle. Pro uvádění tohoto žánru je typické, že dramaturgický výběr bývá osobní zpovědí interpretů. Je tomu tak i v případě alba Phidylé. (…)

(…) Stylově na něm převažuje pozdní romantismus s přírodní lyrikou, melancholií, neklidnými touhami i konejšivým spočinutím, s neuchopitelnými sny, tajemnou dálkou exotiky, mlhavými cíli cest, po kterých kráčí tělo i duše. Z dramaturgického hlediska lze shrnout, že Kateřina Kněžíková pro své album vybírala písně citlivě s ohledem na svůj typ hlasu, jakkoli až překvapivě pomíjí svůj výrazný talent jako skvělé interpretky komických rolí s báječným smyslem pro humor a jiskrným temperamentem. (…) Partnerem Kněžíkové je dirigent Robert Jindra a Janáčkova filharmonie Ostrava. Je zřejmé, že si spolu dobře rozuměli a propojují zvukové palety zpěvu i orchestru. Některé písně však ulpívají na menší škále dynamiky i agogiky a v řadě rozsáhlejších instrumentálních ploch orchestr přece jen ztrácí napětí a tah. (…)