Petr Vizina: Papež a Rolling Stones

Zvolí krátkou verzi a přečte krátkou úvodní větu. „Umělá inteligence je fascinující nástroj, mysterium tremendum et fascinans.“ Umělá inteligence je nástrojem, který člověka fascinuje i děsí.  

Čtěte také

Petr Vizina: Kafkův otec, prorok internetu

Zvláštní věc. František je vůbec prvním papežem, pozvaným, aby promluvil k hlavám států společenství G7, někdy přezdívanému spolek nejmocnějších zemí světa. Sraz se odehrává v italské Apulii, v době, kdy Evropu trápí dvě války, jedna na Ukrajině, druhá mezi Izraelem a Palestinci. Přesto si jako hlavní téma papež vybral nástroj, kterému dost nepřesně říkáme umělá inteligence. Zvláštní věc, mocní vybrali starce, aby k nim mluvil o technologiích a o naději.

K tomu obrazu nejprve jedna osobní odbočka. Zkraje 90. let jsem patřil k věrnému čtenářstvu hudebního časopisu Rock&Pop. Z recenze koncertu kapely Rolling Stones mi, kdo ví proč, v paměti utkvěla věta: „Vidět Rolling Stones je něco jako vidět papeže. Zážitek do památníčku.“

Čtěte také

Petr Vizina: Málomluvní hrdinové Wima Wenderse

A skutečně; Mick Jagger, Keith Richards, Ronnie Wood a tehdy ještě žijící bubeník Charlie Watts byli už tehdy zasloužilými veterány. Kapela byla starožitností v hudební kultuře, která podléhala kultu mládí a novoty. O třicet let později osmdesátníci Rolling Stones ještě stále nahrávají desky a koncertují. Jiný osmdesátník předsedá společenství, které má po světě přes miliardu věřících.

A svou řeč o umělé inteligenci na ostře sledovaném srazu mocných začne větou, která není zvolená náhodně. „Umělá inteligence je nástrojem, který člověka fascinuje i děsí.“ Tu větu zformuloval zkraje 20. století německý teolog, indolog a fenomenolog náboženství Rudolf Otto. Jako mysterium tremendum et fascinans pojmenoval tajemství, které člověka zároveň děsí i přitahuje. Hlavně jde ovšem o tajemství, které člověka přesahuje a které nemáme a nemůžeme mít pod kontrolou.

Čtěte také

Petr Vizina: Dva Židé a podcastová katastrofa

Nepřehnal to papež, když pro umělou inteligenci použil dobře známou větu z filosofie náboženské zkušenosti? Není snad digitální technologie něčím, co člověk vyrobil? Může člověka fascinovat a děsit podobně jako nějaké neznámé božstvo?

Podle všeho jde o to umělou inteligenci polidštit, ne zbožštit. Zprávy, které k nám, uživatelům dobíhají později, než běží technologický vývoj, pocitu fascinace nahrávají. Deník New York Times nedávno přinesl několik let staré zjištění vývojářů, kteří to, čemu trochu nešťastně říkáme umělá inteligence a o něco přesněji velké jazykové modely, už nebylo čím krmit. Jinak řečeno, všechny dostupné texty, na kterých se umělá inteligence trénuje, už jsou v systému. Nezbylo než převádět zvukovou stopu videí, která visí na YouTube, do psaného textu a jimi bumbrdlíčka krmit. Že to zní fantaskně, jako něco, co lidstvo ještě nezažilo? To každopádně, ale za povšimnutí stojí další věc.

Čtěte také

Petr Vizina: O zlu a naději

Ta zpráva se do médií dostala s několikaletým zpožděním. Společnostem vyvíjejícím umělou inteligenci nikdo nevidí pod ruku, technologie funguje jako černá skříňka. Další zdroj fascinace, nebo spíš děsu, mohou být ekologické aspekty vývoje umělé inteligence, o kterých se teprve dozvídáme.      

Mocní si povolali starce, aby k nim mluvil o novotách a o naději, kterou už tak docela samozřejmě nespojujeme s jen technologiemi.