Petr Borkovec: Rukověť ničeho

4. květen 2022

Nová knížka hudebního novináře a kurátora Pavla Klusáka, který z této rozhlasové stanice často promlouvá, má název Uvnitř banánu a její autor ji otevírá těmito slovy: „Příručky se většinou soustředí na informace, tuto však víc zajímá vyprávění příběhů. Co mají ty příběhy společné? Hudebníky, kteří neprožívali konvenční úspěch, nevítězili v žebříčcích a celkově nezapadají do věku popularity. U outsiderů však přesto roste stranou jejich příběh jako nenahraditelná zpráva.

Všemi šedesáti hesly pak nenápadně prochází téma hodnot a jejich relativity, jak ji dokáže vyjevit hudba. Existují zpěvačky, muzikanti, nahrávky, události a producenti, kteří jakoby vůbec nesplňovali obvyklá kritéria na ´hodnotnou´ hudbu. A přece si jich ceníme: když si to uvědomíme, možná nás napadne, že bychom svá měřítka měli uvolnit a uvažovat o nich jinak.“

Čtěte také

Při čtení básní rád začínám tím, že se podívám na první a poslední slovo básně. A při čtení básnických sbírek zjišťuju, jakým slovem začíná první báseň a jakým slovem končí báseň poslední. Název básně nebo sbírky nikdy nepočítám, protože názvy mohou být – a často bývají – léčky. Pak si ta dvě slova chvilku opakuju, různě je spojuju a rozpojuju. Teprve potom čtu.

V případě, že Uvnitř banánu pokládám za báseň nebo básnickou sbírku – a já to zkusil – vidím, že prvním slovem Klusákovy básně je tedy „příručka“ (strana 11) a posledním „nic“ (strana 175). Příručka nic. Nic při ruce. Nicotná praktická rukověť. Přehledně a přístupně psaná knížka shrnující obor s názvem nic. Manuál ničeho z toho, co jsme očekávali. Manuál čeho? Rukověť ničeho. Manuál nic. Atd.

Čtěte také

Říkal jsem si to a trochu i zpíval pořád dokola a líbilo se mi to a myslel jsem taky na to, že autor svou příručku dedikoval básníku Ivanu Wernischovi – a že to sedí! Že Klusákova knížka je rukověť i báseň, bádání i ze řetězu utržené vyprávění, odborně vedená kolekce i báje. Nabité neuvěřitelné historky s omračujícími pointami, o nichž se hnusně říká „tohle bys prostě nevymyslel“, vedle zastavených melancholických nálad a dlouhých souvětí na téma „konec“. Slepé cesty se v té knize pořád mění v hlavní tahy – a naopak. A chyba, podivná pauza, neplánovaná mezera vedou ke kánonu, k normě, o níž se nediskutuje. Přeřeknutí vede ke svatořečení. Je to knížka o hudbě, i není.

A vypravěč? Toho bych podezíral skoro ze všeho na světě – a nejvíc v těch chvílích, kdy se tváří, že se mu to celé děje samo (což provozuje s velkým gustem). Jen vlastně nakonec nevím, co za podezření bych mu sdělil – když na konci té zhltnuté „příručky o ničem“ stojím zmatený, ale celkem jednoduše šťastný, inspirovaný, s chutí okamžitě začít s nějakým tvořením.

Čtěte také

Čtu si příhody hudby, kterou jsem neslyšel, a příběhy hudebníků, jejichž jména neznám, a myslím taky na to, jak Pavel Klusák dovede – sám to říká – vyhnout slovům jako „divný, bláznivý, podivínský, pomatený, potrhlý, směšný nebo dokonce nenormální“. On myslím – nejen v této knize; ve všem, co píše a taky říká v rádiu – umí soucítit a přijímat; je přirozeně otevřený. Jednou o nějakém autorovi s obdivem prohlásil, že „stojí vždycky na straně urážených“. Řekl to takovým způsobem, že jsem si to zapamatoval a že od té doby sleduju, jak tohle sám naplňuje ve vlastní tvorbě.

Zdá se mi, že Pavel Klusák správně cítí, že „neskladnost“ nebo „nerozumnost“ nebo různorodá „nezdrženlivost“, že to jsou všechno paradoxně nové druhy „vážnosti“. Že rozšiřují vnímání světa, otevírají se jeho novým nárokům a protestují proti disciplinovanému, úzkému vnímání skutečnosti.

Klusák se nikdy k potrhlosti nesklání, nedojímá se jí. A jak jsme vlastně už řekli, on by ani slovo „potrhlost“ nevyslovil – spíš by řekl „vznícení“, „zápal“, „vytržení“.

Čtěte také

Tímhle si jsem naprosto jistý.

Tady žádná podezření ohledně vypravěče!

Rád bych tuto úvahu skončil jedním z nejdrobnějších příběhů, které kniha Uvnitř banánu nabízí. Je o rakouském hudebníkovi českého původu Robertu Jelinekovi.

„Na počátku devadesátých let, v době nástupu klubové taneční elektroniky vinylové EP. Desku rozešle recenzentům. Nemá dobrý ohlas.

Robert Jelinek je zklamaný a uvažuje, co dál.

O pár měsíců později vydá druhou desku. Počínaje obalem až po samotný zvuk se tento titul setkává s mnohem vstřícnějším ohlasem a řada novinářů ho doporučuje.
Jak se později ukáže, obě nahrávky jsou zcela totožné.“

autor: Petr Borkovec
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.