Pět zastavení II. Milan Kundera očima literárního kritika a šéfredaktora Hostu Miroslava Balaštíka

Šéf nakladatelství Host Miroslav Balaštík|foto:Archiv Miroslava Balaštíka

Román je jinde 

V prvním zastavení Miroslav Balaštík připomíná, co pro slavného literáta znamenal román – žánr, který je pro Kunderu středobodem evropské kultury a je současně nástupcem filozofie: „Je to žánr, který zkoumá nějaký problém. Román má právo na život pouze tehdy, pokud přináší něco nového. Jsou to takové nerealizované verze našeho života, které nás upomínají na to, jak žijeme. Ovšem Kundera věděl, že pokud má čtenáře získat, musí odvyprávět příběh. Ale situace, které popisoval, často současně i analyzoval,“ říká Balaštík, který vysvětluje také rozdíl mezi Kunderovou tvorbou a tradicí českého románu v podobě děl Hrabalových či Haškových. 

Čtěte také

Pět zastavení. Skladatel a muzikolog Miloš Štědroň představuje Milana Kunderu v nečekaných souvislostech

Hostem u Kunderů

Jediné české periodikum, s nímž Milan Kundera dlouhodobě udržoval kontakt, byl literární časopis Host, který v té době vedl právě Miroslav Balaštík. Posluchač se v druhém díle vltavského cyklu dozví, jak tento nejprve pracovní vztah na počátku 90. let 20. století vznikal a posléze se proměnil ve vztah osobní. Co pro Milana Balaštíka a redakci Hostu setkání s Milanem Kunderou znamenalo?

Cherchez la femme

Klíčovou osobností v pozadí Kunderovy tvorby je jeho manželka Věra. Ta autorovi nepřinesla jen nezbytné zázemí, ale stala se posléze i správkyní a organizátorkou Kunderova archivu, rostoucí agendy, editorkou textových a grafických podob vydání manželových knih ve více jak 50 zemích. Věra Kunderová tvorbě svého manžela obětovala osobní kariéru a dle slov samotného Milana Kundery mu dala největší svobodu tím, že ho zbavila tíhy rozhodování. 

Spisovatel Milan Kundera|foto:Profimedia

Opustíš-li mne, nebudeš doma prorokem

Ve čtvrtém díle cyklu Miroslav Balaštík vysvětluje, proč byl vztah Milana Kundery k jeho někdejší vlasti komplikovaný a proč je tradičně tématem různých dohadů a spekulací. Jaké důvody vedly Kunderu od poloviny 80. let minulého století k rozhodnutí přestat komunikovat s novináři? Co na jeho přístupu nebylo v tuzemsku pochopeno, proč český disent Milana Kunderu odmítal, v čem spočívá politická desinterpretace jeho textů a proč tak váhal s vydáním svých románů v českém jazyce?

Jednou Brňák, vždycky Brňák

V posledním zastavení pak Miroslav Balaštík popisuje velké téma vztahu Milana Kundery k  jeho rodnému městu – k Brnu, které navždy zůstalo „jeho“ městem. Možná i proto se rozhodl věnovat Moravské zemské knihovně svou bibliotéku, obsahující mimo jiné všechny překlady jeho knih či rozsáhlý archiv. Brněnské Národní divadlo je také jediná scéna na světě, která uvedla všechny tři jeho divadelní hry. Podle slov Miroslava Balaštíka byl Milan Kundera vždy Brňákem a jeho vztah k moravské metropoli se nezměnil ani za desítky let v exilu.