Kondenzovaná poetika Milana Kundery. Autorův poslední francouzsky psaný román vychází poprvé v českém překladu

Když na přelomu osmdesátých a devadesátých let vyšla Nesmrtelnost, uzavřela se tím Kunderova tvorba v rodném jazyce. Pak už začal definitivně psát ve francouzštině. Českému čtenáři, který po sametové revoluci dychtil po dříve zakázaných knihách, se od té doby dostalo reedic jeho starších titulů a několika esejistických textů, ale na překlady zatím čekal marně. Spisovatel dlouho trval na tom, že do vlastní mateřštiny si své dílo převede sám. Nakonec však oslovil renomovanou překladatelku Annu Kareninovou, díky níž si můžeme román Slavnost bezvýznamnosti přečíst česky.

Přebal knihy Slavnost bezvýznamnosti Milana Kundery|foto:Nakladatelství Atlantis

„Je to taková tečka za celým dílem, protože je a podle mě zůstane poslední. Oproti českým románům je to útlá kniha. Je to takový succus, kondenzovaná poetika Milana Kundery. Nerada romány interpretuji, ale jeden z mých přátel trefně poznamenal, že mu to připomíná commedii dell'arte. Což je vlastně výstižné, jsou tam typické motivy, které Kundera proplétá, aby mohly vyústit ve chválu bezvýznamnosti, v určitou lehkost,“ charakterizuje Slavnost bezvýznamnosti Anna Kareninová.

Restaurovat jazyk autora

Překladatelka je krom jiných ocenění nositelkou ceny Magnesia Litera 2003 za překlad knihy Louise Ferdinanda Célina Klaun's band, ceny Francouzského velvyslanectví za přínos ke zpřístupnění francouzské literatury v Čechách a Státní ceny za dosavadní překladatelské dílo v oblastech krásné literatury a filmu. Její rozhlasový komponovaný pořad o Ezru Poundovi nazvaný Chtěl bych napsat ráj získal uznání poroty v kategorii literárních pořadů na Prix Bohemia v roce 2001. „Vím, že mé překlady Kundera znal, protože jako ve Francii podporoval české spisovatele, tak také prosazoval v Čechách ty francouzské. A mezi jinými i Louise Ferdinanda Célina, kterého jsem překládala. Mé překlady četl, dokonce jsme si o nich i psali. Na základě toho se asi nakonec rozhodl pro mě,“ říká Anna Kareninová, která dala dohromady deset verzí překladu, než byla s výsledkem spokojená.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Milan Kundera není ryba

A dodává: „Když mě Kunderovi oslovili, napřed jsem se strašně lekla a trvala na tom, že jim pošlu ukázku. Po přeložení úryvku mi napsali, že jen tak dál. Když následně dostali kompletní verzi, bylo zajímavé, že neměli ani tak aktivní připomínky k textu ‒ ale z e-mailů jsem postupně přicházela na kloub jejich češtině. Takže jsem jim neustále odepisovala, že bych ještě upravila tohle a tohle. Díky nim jsem na to tedy přicházela sama. Zároveň jsem si jako zkušená překladatelka uvědomovala jistá úskalí, takže ještě během práce probíhalo dotazování, jak co vidí. A pochopitelně jsem četla i stati českých znalců Milana Kundery, kde citují z jeho francouzských knih, které si překládají po svém, a z nich pak nasávala jejich představu o Kunderově češtině.“

Na převodu Kundery z francouzštiny do češtiny bylo podle překladatelky nejobtížnější právě to, že se jedná o českého autora. „Nešlo si jen představovat, jak by psal česky, kdyby psal česky. V elektronických verzích jeho českých knih jsem tedy hledala a hledala podstatu jeho výrazu. Nebyl to ani tak překlad, ale že spíš pocit, že se svou překladatelskou zkušeností restauruji jazyk autora, který psal česky,“ popisuje Anna Kareninová, která je nyní již v polovině práce na románu Nevědění a pokud „vše půjde dobře“, čtenáři se mohou těšit, že pro nakladatelství Atlantis přeloží i další autorovy francouzsky psané tituly Pomalost a Totožnost.