Peníze od Hitlera (recenze)

Z hlediště přichází směrem k jevišti žena. Celá v bílém, je to spíše přízrak, vznášející se někde mezi děvčátkem a starou ženou. Jako by plula časoprostorem, bez možnosti spočinutí. Je to Gita Lauschmannová, která se po více než šedesáti letech vrací znovu domů - do rodných Puklic. Vše kolem ní se rozplývá do nejasných kontur. Hlasy, které pronikají do jejího vědomí, jsou hrubé, neurvalé. Jak se liší od slunečných dob jejího dětství, kdy její milovaný tatínek byl tím, kdo měl v této vesnici největší slovo, největší majetek, nejkrásnější sídlo. A všichni ho měli rádi... Nebo to bylo jen zdání? A všechno je jinak? Gitě se vynořují příběhy z dětství, ty, které si zapisovala do deníků a na které tak ráda vzpomínala. Ale tenhle svět už neexistuje - všichni, se kterými se zde setkává, jsou nepřátelé. Proč? Protože ji mají za bezohlednou restituentku, která jim chce sebrat vše, co za socialistické éry spravedlivě převzali do svých rukou a nehodlají se toho za žádnou cenu vzdát. A ona přitom jen chce, aby postavili pomník jejímu otci, uznali jeho přináležitost k této obci, omluvili se. Je ochotna jim vše nechat, odpustit hrůzy, které tu zažila, když se vrátila z koncentráku. V rodných Puklicích ale za ta léta vznikly nejrůznější legendy o tom, jak to tehdy bylo. Většina pamětníků už nežije, a ti zbývající svědčit nepůjdou. Dá se po letech najít spravedlnost, dá se rozlišit, kdo byl čím vinen, kdo s kým spolupracoval, kde je pravda?

Dvacet let od konce socialistické éry probudilo snahy nějakým způsobem reflektovat minulost, dotknout se tzv. kostlivců ve skříni, dobrat se pravdy o rozporuplné době. Román Radky Denemarkové nemilosrdně odhalující stíny minulosti přepracoval Michal Lang do scénického tvaru. Tři roviny, v nich se prolíná předválečný, poválečný a současný svět, přecházejí jedna do druhé - a v mozaice informací a emocionálně silných, krutých výpovědí mapují nejen vnitřní svět Gity (křehké, ale zároveň neobyčejně silné ženy), ale i dalších, kteří se nejrůznějšími způsoby rvali o svůj život. I tak, že mnohdy nespravedlivě ublížili. Zároveň se odhaluje relativita věcí, zkreslenost vzpomínek, zvěrstva, kterých je schopen člověk. Ze strachu, z ješitnosti, z touhy po pomstě, a někdy i z nevědomosti. Nezvykle zkázněná režie Michala Langa dává prostor především výrazným hereckým kreacím. Dominuje Marie Málková, která jako by Gitu nehrála, ale žila. Dokáže její vnitřní svět vizualizovat podivuhodně uvěřitelným způsobem. Je současně malým děvčátkem, neurotickou bytostí, která se celý život snaží zapomenout a zároveň se nevzdávat naděje i skeptickou ženou s lehce ironickým nadhledem, ptákem se zlomenými křídly, který se zas a zas pokouší vzlétnout. Další výraznou postavou je Vlasta, hraná v mladé podobě Evou Leimbergerovou, jako osmdesátiletá pak Věrou Kubánkovou. Obě představitelky dohromady stvořily zajímavý portrét ženy, která nedokázala být stejně krutá jako muži, zůstala v ní ženská soucitnost. Právě ona Gitě nejvíc pomohla (nejen že ji zachránila, ale zároveň jí milosrdnou lží ponechala naději, že její bratr žije). Je to ale právě ona, která se za minulost nejvíc stydí a celý život nese vinu za všechny, kteří ublížili. Většina mužů, kteří se objevují na scéně, je viděna prizmatem lehce zkreslené nadsázky. Jako by měli podobu strašáků, kteří Gitu provázejí celý život. Jejich pragmatismus je sice vysvětlitelný, jejich krutost a buranství ale neomluvitelné. A je to o to horší, že v jejich charakterech i jednání s úděsem poznáváme rysy některých našich současníků. Nadsázka chvílemi přechází do kruté grotesky, ale o to více mrazí v zádech. V tomto kontextu se zdá poněkud idealizovanou postavou Vlastin syn Denis (Miroslav Hruška), který se snaží vinu odčinit. Je paradoxní, že jeho úsilí je oběma stranami chápáno mylně.

Mnohovrstevnatost příběhu, množství motivů a situací a chvílemi převažující literárnost sdělovaného chvílemi diváka až zahlcuje. Možná, že by bylo lépe ponechat některé věci nedořečené, v pouhém náznaku. V celkové výpovědi je to však představení velmi silné, křehké a kruté zároveň a řadí se mezi nejzajímavější původní díla, které jsou dnes k vidění na české divadelní scéně.