Pearl Harbor - útok popcornových legií

Britský deník The Guardian dokonce vyzývá k občanské neposlušnosti - tedy ignorovat reklamu a do kina nejít. Čím tento megafilm píchnul do vosího hnízda? Často je zdůrazňován fakt, že rozpočet filmu se vyrovná HDP šesti afrických států. A navíc, že tolik peněz bylo vyplýtváno na naprostou slátaninu, či jinak - poměrně stupidní travestie historie.

Vlivný britský kritik Peter Bradshaw svou recenzi uvedl slovy: "O filmu Jerry Bruckheimera a Michaela Baye, který je velký, hlasitý, hloupý a nudný, nelze říci nic jiného než uf a ach!"

Intelektuál Peter Preston z The Observer píše: "Tento film nemá být legrační ale rozesměje vás, až vám z toho bude špatně." Stav nevolnosti bude způsoben zejména očividným úpadkem západní civilizace. Film navíc hraje na strunu amerického patriotismu a zastírá, že japonské bombardování Pearl Harboru vedlo ke shození atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki. Místo toho je do popředí vysunut nevýznamný, avšak frajerský útok generála Doolittla na Tokio. Což jsou interpretační kejkle hodné tvůrců Majora Zemana, mohli bychom dodat. The Guardian nakonec konstatuje prostý fakt: "Nyní se zdá, že film Stevena Spielberga 1941 nebyl zase tak špatný."

Německé recenze odsuzují zejména hlasitý patriotismus a nejapně naivní sentiment, jehož heroické tónování nepřekryjí ani dokonalé trikové scény. Podle jejich názoru je z celého, 180 minut trvajícího filmu, hodnotných pouze 20 minut scény z náletu. Za černého Petra celého filmu je považován producent Jerry Bruckheimer a jeho dávkování sentimentu a vlastenectví v rytmu a stylu reklamních šotů režiséra Baye. Vypjatá scéna, kdy prezident Roosevelt vstane z vozíku, aby ukázal, že nic není nemožné, je srovnávána s podobným kouskem šíleného nacisty doktora Divnolásky ve stejnojmenné Kubrickově satiře. Bohužel, litují všichni, je míněna vážně.