Pavla Milcová na cestě k Měsíci

Album Apollo 14 vychází u jedné z největších nahrávacích společností, ovšem nejrůznější ústupky a kompromisy, s prací pro velkou firmu obvykle spojované, přinejmenším nejsou slyšet. Milcová opět hodně spoléhala na svého koncertního spoluhráče Bindera, který napsal hudbu k několika písním, nahrál většinu nástrojů a bděl nad výsledným zvukem nahrávky, která je opět stylově velmi pestrá, aniž by však toto rozkročení mezi folklorem, folkem, jazzem, latinou a rockem album "cupovalo" na byť dokonalé kousíčky. Naopak, jde o suverénní celek. Pavla Milcová totiž není jen technicky dokonalou zpěvačkou - ona je i tak trochu herečka, každé písni dá, co jí patří, a každý příběh dokáže prožít. Její výraz je zřejmě nepřenosný, těžko říct, jak by "prodala" zcela cizí píseň, tedy takovou, na které by nepodílela ani hudebně ani textařsky. A tak se jí i na novince nejvíce daří ve skladbách, které si celé napsala sama, v nichž je její textařská fantazie umocněna naléhavým zpěvem a přirozeně se snoubí s jistou velkorysostí stavby písničky. V takových kompozicích nemůže nepřipomenout Kate Bushovou.

Nové CD Apollo 14|foto: milcova.aktualne.cz ,AFP

Byl-li název alba - jak stojí v bukletu - zamýšlen coby paralela k osudu tříčlenného osazenstva Apolla 13, které v roce 1970 na výpravě k Měsíci přežilo havárii své kosmické lodi a dokázalo se vrátit zpátky na pevnou zem, sluší se ještě připomenout třetího účastníka posádky Pavly Milcové - houslistu Stano Palúcha - a dodat, že narozdíl od Jima Lovella a jeho kolegů toto muzikantské Apollo svou dobrodružnou výpravu nejenže přežilo, ale navíc zjevně dosáhlo svého cíle. Apollo 14 je výborná deska.