Pavel Klusák: ABBA – Scény z manželského života. Sestry Geislerovy, Petr Marek a Prokop Holoubek jako legendy švédské popmusic

17. září 2023

Příběh o lásce, úspěchu a smlouvách. Fiktivní dokument o historii legendární švédské kapely poslouchejte on-line po dobu dvou týdnů.

Osoby a obsazení: Agnetha (Ester Geislerová), Frida (Anna Geislerová), Björn (Petr Marek), Benny, (Prokop Holoubek), Stig Anderson (Ondřej Bauer), Hudební publicista (Pavel Klusák), Dívka z publika (Petra Nesvačilová), Majitel potravinářské firmy Abba (Ondřej Ježek), Zástupce hudebního průmyslu SSSR (Tomáš Procházka), Novinář (Vít Klusák), Simon Fuller (Marek Daniel) a další.
Dramaturgie: Renata Venclová
Zvuk: Ondřej Ježek
Režie: Petr Marek
Premiéra: 25. 10. 2022

Přepsali hudební historii a úspěšně popřeli hned několik pravidel panujících ve světové popmusic. Švédskou hudební skupinu Abba tvořily dva manželské páry. Podle všech předpokladů ji to mělo připravit o přízeň fanynek a fanoušků, ti totiž své idoly nejradši vidí nezadané.

Tentokrát ale bylo všechno jinak a čtveřice na začátku 70. let nemilosrdně dobyla celou Evropu. Jako první popová kapela tohoto kontinentu navíc opanovala hitparády anglofonních zemí, včetně Velké Británie, USA, Kanady a Austrálie.

Díky mimořádně agilnímu manažerovi dobře využili i obrovskou vlnu zájmu z Východního bloku a vydali album také v Sovětském svazu. Na samém vrcholu slávy však dokázali vystoupit ze zběsilého kolotoče hudebního showbyznysu a dopřát si vzájemně svobodu.

Právě tento velký příběh švédské ultralegendy inspiroval hudebního publicistu Pavla Klusáka k napsání hry s názvem ABBA – Scény z manželského života. V pražském studiu JÁMOR pak pod vedením Petra Marka a zvukaře Ondřeje Ježka s dalšími přáteli připravili pro Vltavu její rozhlasovou inscenaci.

Natáčení fiktivního dokumentu ABBA – Scény z manželského života, (zleva) Petr Marek, Prokop Holoubek, Ondřej Bauer, Aňa Geislerová, Ester Geislerová

Rozhovor s autorem

Skupina byla založená v roce 1972 a svoje aktivní koncertní i nahrávací období skončila v roce 1982. Co tě na legendární švédské kapele s odstupem oslovuje víc – její hudba nebo její příběh?

Příběh, který zrodil její hudbu. To, co se dělo mezi čtyřmi členy skupiny a jejím manažerem Stigem Andersonem, je tak pozoruhodné, že jsem tomu věnoval tuhle hru. Pro mě je to story o smlouvách a o lásce. O světě pop music, který vytváří na hvězdy občas šílený tlak a na oplátku se mu může dostat překvapivé reakce.

Při psaní jsem měl nesmírně dobrý pocit z toho, že Agnetha, Frida, Björn i Benny jsou naživu, nikdo nezahynul, a zároveň se už nedotýkají své staré hudby, nerozmělňují ji revivalem. To se po dokončení první verze hry změnilo, Abba se znovu sešla – ale i v tom se dalo najít logické pokračování předchozího příběhu.

Jsi hudební publicista, historii Abby jsi mohl pojednat v nějakém „serióznějším“ formátu, třeba v rámci rozhlasových pořadů, do kterých obvykle přispíváš. Jak se stalo, že se ti zrovna v tomhle případě vyvrbil text, ve kterém nad publicistikou získaly převahu hravost a dialogy?

Přednáším občas na UMPRUM současným umělcům o experimentální hudbě, ale i o politice popkultury. Když jsem si chystal přednášku o Abbě, přistihl jsem sám sebe, že to celé stylizuju jako divadlo a že mě to velmi vzrušuje. Že mám před sebou na talíři báječné drama: a google mi potvrdil, že tuhle story přede mnou ještě nikdo nesepsal do dramatu.

Žádný scénář jsem už dlouho nevytvořil, ale tady jsem měl pocit, že jen zapíšu, co vím, a trochu to vyhrotím, nastylizuju. Všechno bláznivé, tragikomické a úžasné v příběhu už bylo.

Mám klasickou publicistiku rád a pořád je dost prostoru, abych se v ní zlepšoval, ale taky pokládám za součást práce hledat nové formáty a používat imaginaci. Proto tu a tam pracuji na filmu, na specifické formě audioseriálů, teď jsem odevzdal časopiseckou povídku. Má letošní kniha Uvnitř banánu je malou encyklopedií hudebních outsiderů a mystifikátorů, ale obsahuje i určitou hru – psal ji nespolehlivý publicista.

Natáčení fiktivního dokumentu ABBA – Scény z manželského života, (zleva) Ondřej Ježek, Petr Marek a Prokop Holoubek

Do jaké míry bylo psaní o Abbě spojené s pátráním a získáváním informaci? Odkud jsi je vlastně čerpal?

O Abbě toho bylo napsáno tolik! Čerpal jsem z řady běžných životopisů. Žádná tajemství. Jen jsem nad určitými motivy víc žasl a nasvítil je reflektorem-boďákem, podle kterého Abba nazvala svoje album a písničku Super Trouper.

Scénáře o životě hvězd se hodně točí kolem jejich citového života a trápení. Tady je to zčásti taky tak: ale zajímá mě absurdní svět showbyznysu, proto vyprávíme i o jeho fungování.

Manažer Stig byl mimořádná osobnost: pro mě je například velkým problémem mainstreamizace superhvězd jako je Abba, to, jak si berou veřejný prostor po celém světě. Ale Stig zároveň zajistil obrovské peníze nejen pro Abbu, ale i pro švédské hudební školství na dlouhá léta. Příběh, jak si od Sovětského svazu nechal za hudbu Abby platit ropou, je neodolatelný. Mimochodem, byl by z toho i krásný film.

Jsi ročník 1969, zaznamenal jsi jako kluk písničky Abby v době, kdy čtveřice ještě hrála a vystupovala? Jaký jsi k ní měl vztah?

Abbu jsem poslouchal poprvé pořádně v devadesátých letech: tehdy nastala zvláštní průrva v jejich popularitě, já si to naposlouchával a okouzloval mě pop, na němž bylo zřejmé, že není angloamerický. Na základce jsem Abbu vnímal jako trend, jejž vyznávali hlavně spolužáci, kteří měli na rozdíl ode mě přístup k západoněmeckým suvenýrům.

Babička mě vzala na koncertní polodokument Abba ve filmu do pražského kina U hradeb. Moc mě to nevzalo, bylo mi deset – a mám podezření, že kdybych zažil tehdejší šílení fanoušků jako dospělý, bylo by mi ještě víc cizí. Dnes mi připadá řada jejich písní velmi fajn - Summer Night City, Gimme! Gimme! Gimme! (A Man After Midnight), S.O.S.. Zvláštní slabost mám pro “nehitové” rozchodové album The Visitors. A pro jejich kostýmy.

Rozhlasová inscenace z větší části převzala obsazení scénického čtení, se kterým jste scénář několikrát při různých příležitostech uvedli. Jak se dala tahle sestava dohromady?

Psal jsem text s představou, že ho někde zahrajeme jednou s přáteli. Na vernisáži děl Ester Krumbachové jsem pak potkal Ester Geislerovou a bylo mi jasné, že je to Agnetha. Ester svou přátelskostí, důvěrou a energií udělala pro vznik projektu mnoho, strhla ostatní: svou sestru Aňu, filmaře, divadelníka a muzikanta Petra Marka, jeho kolegu z kapely Midi Lidi Prokopa Holoubka.

Když přišlo na postavu manažera Stiga, zjistili jsme s Petrem Markem, že oba chceme oslovit Ondřeje Bauera z divadla Vosto5; roli „všech fanynek světa“ přijala Petra Nesvačilová.

Čtené divadlo pak proběhlo opakovaně na různých místech republiky: řekl bych, že se mohlo uskutečnit jen proto, že jsme spolu autenticky rádi. Mimochodem, já mohu v představení účinkovat jen proto, že jsem si napsal roli hudebního publicisty, vlastně sebe sama. Nikoho jiného bych ztvárnit nedokázal. Snad se hraju uvěřitelně.

Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Nejnovější hry a četba

    E-shop Českého rozhlasu

    Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

    Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

    jak_klara_obratila_na web.jpg

    Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

    Koupit

    Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.