Pavel Karous: Kde se bourá kvalitní architektura, tam se bude bourat i demokracie

20. březen 2019

Vizitka

Je slyšet všude tam, kde má dojít k demolici poválečné architektury nebo odstranění pouliční plastiky. Co je hodnotného na stavbách a sochách z období normalizace?

Pavel Karous, Zářič, Moravské náměstí, Brno, 2017, Brno Art Open|foto: archiv Pavla Karouse

V poslední době bojoval za zachování brutalistického komplexu Transgas. Je přesvědčený, že se jedná o památku. Ministerstvo kultury však před časem rozhodlo jinak. Nic proto nebránilo tomu, aby začala plánovaná demolice. Nemá snad na to vlastník právo? Pavel Karous odpovídá, že je třeba rozlišovat mezi osobním a soukromým vlastnictvím:

Nejsem pro, aby se někomu nařizovalo, jak si má zařídit interiér. Ale město je prostorem nás všech, takže se v něm mezi soukromým vlastnictvím a veřejným zájmem musí vyjednávat.

Pavel Karous, Pandur, 2012, cetris, dřevo, kovový kontejner, festival Kukačka, Ostrava|foto: archiv Pavla Karouse

Transgas je podle Pavla Karouse hodnotný také svou výzdobou. Na veřejné zakázky v Československu se totiž vztahoval zákon, díky kterému se do umění investovalo minimálně procento z rozpočtu stavby. Karous prosazuje, aby podobná regulace platila i dnes, a poukazuje na západní země, ve kterých systém jednoho procenta na kulturu funguje.

Jenom v Praze mezi lety 1965 až 1991 vzniklo 2500 výtvarných realizací ve veřejném prostoru. Za stejnou dobu, od roku 1991 do současnosti, jich vzniklo pouze 59.

Demolici Transgasu můžete sledovat v přímém přenosu

Budovy Trangasu na pražských Vinohradech pomalu mizí před očima. Díky kameře umístěné na střeše Českého rozhlasu můžete sledovat demolici komplexu online.

Sochy z období normalizace jsou mapovány v projektu Vetřelci a volavky, který Karous inicioval. Řada těchto plastik postupně mizí, na což jako sochař upozorňuje vlastními díly. K umělecké tvorbě Karouse často inspiruje to, co ho rozčiluje — zabývá se i sociálními nerovnostmi nebo korupcí.

autor: lum