V Praze nejde koupit byt a stavět malé věci se nevyplatí. Byty má budovat město, říká Adam Gebrian

Adam Gebrian
Adam Gebrian

Jaké stavby vyrostou v Praze v následujících letech? O tom můžete získat obrázek na aktuální výstavě v Centru architektury a městského plánování CAMP.

Všechny naplánované pražské stavby můžete najít popsané a vizualizované na výstavě v pražském CAMPu Praha zítra? nebo na jejich stránkách. Od těch, které mají zlepšit zanedbaný veřejný prostor, jsme se v rozhovoru s publicistou a jedním z kurátorů výstavy Adamem Gebrianem dostali až k zatím neexistující koncepci jak Prahu rozvíjet. Podle Gebriana ovšem existují desítky nedodělaných projektů, které může nové vedení města dotáhnout do konce.

Často se mě někdo ptá, který veřejný prostor v Praze by si zasloužil úpravu. Říkám na to, že každý.

„Pražský veřejný prostor jsme opravdu zanedbali. Necháváme ho planému komerčnímu využití a někteří velmi aktivní lidi toho využívají. Dokážou z něj vytáhnout peníze, ale to je všechno,“ říká Gebrian.

Veřejné instituce by měly ostatním ukazovat, jak otevřít veřejný prostor

„Vždycky mě nejvíc zajímají vrstvení, navázání na to, co už existuje, takže preferuju rekonstrukce,“ vysvětluje Gebrian, proč nejvíc oceňuje následující projekty. „Zajímá mě budoucí osud Bílé labuti. Je to nádherný objekt, jehož osud vypadal tragicky, teď se ale připravuje jeho rekonstrukce a dostavba. Pak taky Elektrické podniky na Vltavské, kde už rekonstrukce probíhá, tak doufám, že to dopadne dobře. To samé Negrelliho viadukt. Bude zajímavé, jak bude vypadat prostor pod ním. Už tam nebudou skladiště a nelegální parkoviště, ale nemusí tam být jen zasklené kavárny jako v Berlíně a Curychu. Ta stavba prochází různými částmi Prahy, a na každou z nich může reagovat jiným způsobem.“ K projektům, na které se těší, přidává Gebrian rekonstrukci Šlechtovy restaurace ve Stromovce, na kterou čeká asi každý, kdo do parku chodí.

Bílá labuť, 1956

„Za nás z CAMPu ještě sobecky přidám úpravu okolí jeho budovy, Pragerovy stavby navázané na Emauzský klášter – je to tam totiž už dnes veřejně přístupné, ale málokdo to ví. Takže by to mělo být upravené tak, aby bylo i z ulice hned jasné, že tam může každý. Říkáme tomu nový park uprostřed Prahy‘, veřejné instituce by v otevírání se veřejnosti měly být první, měly by ukazovat ostatním, jak se to dělá.“

Tohle město často klame

Podle Gebriana je v Praze spousta míst, kam se veřejnost bez problémů může podívat, ale často o tom neví. „Myslím tím venkovní prostory, ale i různé budovy. Většina lidí neví, že může normálně vejít do oblíbené Národní technické knihovny v Dejvicích, je tam totiž hned za vchodem turniket, který všechny zastaví. Ale tím můžete projít a prohlídnout si NTK i zevnitř.“ Nové cesty, veřejné prostory, pohledy na město a propojky jsou podle Gebriana známkami kvality architektury.

Všichni znají pasáže a průchody ze začátku století a všichni je milují. Tehdy je město po stavitelích tvrdě vyžadovalo.

„Vždycky mě zajímá, jestli má dům přínos pro veřejný prostor,“ komentuje nový dvůr a uličku, která by u Bílé labuti měla vzniknout. „V Praze se dá zpřístupnit a vylepšit spousta míst, do kterých se dlouho nedalo chodit. Tohle město často klame, některá místa jsou velmi blízko sebe, ale nikdo to neví, jsou zaslepená nebo přeseknutá, přitom jim prospívá, když je propojíte."

Řeka a město: ostrovy, náplavky, mosty

Kde by podle dřívějšího architekta a známého publicisty úprava veřejnému prostoru prospěla nejvíc? „Rozhodně místa kolem břehů Vltavy by si zasloužila pomoct nejvíc. Kvůli řece Praha vznikla, tohle místo má být nejkrásnější a jeho kvalitu by zaznamenal každý. Teď to vypadá tak, že třeba Dětský ostrov je otevřen jen z půlky a je nepropojený s Kampou.“

Vizualizace náplavky

Gebrian připomíná návrh architekta Vlada Miluniče na propojení třech pražských ostrovů v centru lávkami, kterým by se mělo vedení městské čtvrti zabývat. „Abyste nechodili po mostě Legií, kde vám auta kouří pod nos. A slabé je to i jinde: architektonická studie Štvanice skončila před lety a od té doby se nic nestalo, lávka z Holešovic do Karlína taky moc nepokračuje, nevím o tom, že by došlo k zadání dalších projekčních prací. No a třeba okolí Úřadu vlády ČR – to je úplný skandál, jakým způsobem se tahle část města chová k řece.“ Naopak zpřístupnění zahrad Anežského kláštera je podle Gebriana jeden z nejlepších příspěvků pražskému veřejnému prostoru. „To, co udělala Národní galerie v okolí Anežského kláštera, je skvělé. Za zdmi je tam rozsáhlý prostor v úplném centru, který je přístupný skoro pořád, jsou tam nainstalovaná díla současného umění, je to skvělé prostředí, kde je v létě program. A zase: hrozně málo lidí o tom ví.“

Pro koho bude Smíchov City?

Další část rozhovoru se věnuje plánované stavbě nové městské čtvrti nazvané Smíchov city v oblasti mezi dnešním Smíchovským nádražím a Andělem, jejímž investorem je Sekyra Group. V místě má vzniknout bloková zástavba, obchody, školy, parky a nový dopravní uzel.

Smíchov City: současný sta a vizualizace stavu budoucího.

„Tenhle projekt podle mě stojí a padá s úpravou smíchovského železničního nádraží,“ říká Gebrian. „Plánuje se přesun autobusového nádraží blíž k železničnímu a výstavba nového velkého terminálu s tisícovkou parkovacích míst. Představa je taková, že sem přijedete a můžete přesednout na autobus, vlak, tramvaj, kolo nebo budete dál pokračovat pěšky. Ale je to obří projekt, na kterém se musí domluvit ministerstvo, stát, SŽDC, městská část, magistrát, atd. Pokud se to povede, tak ta čtvrť se může skvěle rozvinout a bude parádní a ten úspěch se dá opakovat na různých místech. Pokud se to ale nepovede, tak to pro celý to místo může být dost nepříjemné.“

V Česku je dohoda mezi stranami nejobtížnější věc. Pokud se tam začnou stavět domy a nevyřeší se doprava, může to být katastrofa.

Podle Gebriana existují podmínky pro dobrou domluvu, upozorňuje i na to, že se poblíž stěhuje centrála jedné z největších bankovních institucí, tedy klient, který má sílu, aby státní složky přiměl provést úpravy místa tak, aby tu mohl dobře existovat.

Neplatí, že když je něco špatné pro mě, je to dobré pro toho druhého

Smíchov City v části veřejnosti vyvolává pocit, že nebude pro běžné Pražany, ale jen pro ty, kdo už teď dosáhnou na luxusní bydlení. Bojí se, že se město změní způsobem, který bude opět vyhovovat jen těm nejbohatším.

Čtěte takéVršovická galerie ProLuka začala jako protest proti developerskému záměru, teď pokračuje o kus dál

„Tyhle obavy nemůžu vyvrátit, nejsem investor, takže k tomu mám málo informací, ale zkusím to popsat z jeho strany, protože s menším projektem zkušenost mám. Problém je v tom, že v Praze vzniká málo drobných projektů, realizují se tu jen ty velmi rozsáhlé. Chybí tu třeba nové jednotlivé domy, které by třeba jen vyplňovaly proluky. Kdo totiž postavil i takto malou věc, ví, že podstoupit to papírování, projít celým legislativním procesem, a nechtít vydělávat stovky milionů, stačí chtít prostě jen něco vydělat v relativně normální době, je téměř nemožné. Zahraniční investoři si často stěžují, že kvůli množství stavebních uzávěr jsou tu hrozně drahé podmínky, takže situace je špatná pro všechny. Skoro nikdo si dnes nemůže koupit vlastní byt. Já se třeba těmihle úvahami už ani nevyčerpávám. Prostě to pro mě není možný. V tomto případě neplatí, že když je něco špatné pro mě, tak je to dobré pro toho druhého.“

Primátor by se měl sejít s prezidentem

Adriana Krnáčová vizi pro rozvoj města neměla. Má ji podle Gebriana Zdeněk Hřib, se kterým se před volbami setkal? „Nejupřímnější odpověď je, že nevím,“ směje se. „Ale na základě rozhovoru s primátorem Bratislavy Matúšem Valló, který už teď prý stíhá pouze realizovat, co dvě léta dopředu se svým týmem připravoval, si myslím, že primátor už teď nemá čas věci vymýšlet.“

Oni se vždycky ptají: Máte nějaké nové nápady? A já jim říkám: Nechcete se podívat nejdřív na ty staré?

Podle Gebriana ale existují podklady pro přímou realizaci mnoha projektů na území Prahy. „Na každé místo je zpracováno 10 alternativních návrhů, jak by mohlo vypadat a většinou o to nikdo nejeví zájem, to už jsem zažil s předchozími primátory. Byla tu přitom celá řada architektonických soutěží, jejichž výsledky zůstaly ležet ladem. Existuje tady určitě velmi dobrý základ pro databázi těchto často schválených, ale nikdy nerealizovaných projektů. Václavák je typický příklad. Uplynulo 14 let od výsledků architektonické studie a vypadá to tam pořád stejně.“

Tunel spojující horní a dolní část Jeleního příkopu

Podle Gebriana by se měl pražský primátor rychle sejít s prezidentem. „Chtěl bych, aby spolu vedli rozhovor a abychom si ho mohli poslechnout. Výsledkem by mělo být, aby se Pražský hrad nechoval jako samostatná entita, která nemá s městem nic společného. Architekt Josef Pleskot udělal ještě pro Havla jednu z nejkrásnějších věcí – alternativní cestu nádherným pěším tunelem z Malostranské Jelením příkopem. Ta cesta je už dlouho zavřená, protože se prý Hrad nedokáže postarat o bezpečnost veřejnosti na této cestě. Tak já bych čekal, že vedení města nabídne tuhle službu Hradu, aby se tenhle prostor dal využívat, protože Hrad je přece součást města a má se používat, mohla by to být ukázka toho, že se věci dají dělat jinak a dá se na nich dohodnout.“ V závěru rozhovoru se rozhovor znovu stáčí k hlavnímu pražskému tématu: nedostatku bydlení a jeho vysokým cenám. „Město má stavět byty a má jich stavět hodně,“ myslí si Gebrian. „První krok je podívat se do územního plánu, kde sedá stavět. Město pořád ještě má pozemky, kde se stavět dá. Pak může začít stavbu připravovat. Jasně, je to náročné a zdlouhavé, ale ať o tom město aspoň mluví, a v momentě kdy narazí na problémy, tak ať o nich informuje.“

Školáci, provedu vás městem zadarmo

„Zajímá mě teď vztah k nejmladší generaci, začínám být skeptický ke vzdělávání dospělých lidí,“ komentuje Gebrian svoje momentální aktivity. „Za loňský rok jsem provedl po Praze pár tříd ze základních škol a viděl jsem, že je to zajímá a baví. Přitom neví o svém okolí často skoro nic.“

Děti občas ani neví, co je 200 metrů od jejich školy. Říkali mi, že je rodiče vozí autem a oni to kolem nikdy neprošli.

Bývalý architekt proto zveřejnil výzvu školákům a učitelům na svých sociálních sítích, mohou se mu ozývat, aby je provedl městem zadarmo. A ozývají se. „Píšou mi i samotné děti, jestli bych je tam a tam nezavedl. Tak jim vždycky odepíšu: dobře, zorganizujte to a já přijdu.“ Nedávno prý měl v České republice jeden z největších zážitků z architektury v životě. Navštívil totiž v rodném Zlíně Památník Tomáše Bati. „Nabízím se, že tam budu dělat nějakou dobu o prázdninách průvodce za byt a stravu. Ten dům si to zaslouží, je to spirituální zážitek.“

Praha zítra? Nové stavení projekty
CAMP - Centrum architektury a městského plánován
Vyšehradská 51, Praha 2 (Areál Emauzského kláštera)
8. 12. 2018 – 19. 3. 2019

Celé ArtCafé včetně hudebního výběru Pavla Klusáka (Mute Records a skladby Janele z Liků) a rozhovoru se Zuzkou Kubišovou o vytrácení černošských postav z historických maleb si pusťte tady.

Spustit audio
autor: Táňa Zabloudilová

Související