Paul Plamper: Tichá noc. O tichu, hluku a tragikomickém míjení uprostřed vánočních rituálů

11 fotografií

Jasmína žije sama s pubertálním synem Arthurem, ovšem Štědrý večer tráví pravidelně také se svou matkou Iris, jejím přítelem Štefanem a strýčkem Karlem. Ale ani slavnostní večeře, ani nadílka pod rozsvíceným stromkem nepředstavují naplněné, radostné sdílení. Výjimečnost svátečního okamžiku jako by naopak zesilovala vzájemný nesoulad a neschopnost přiblížit se jeden druhému.

Arthur redukoval svůj vztah k Vánocům na očekávání nového notebooku, Iris se cítí stále příliš mladá, než aby přijala roli babičky, a Štefan ji v tomto postoji střídavě podporuje i sráží. Jasmína se situaci navzdory pokouší o rodinnou pohodu, na které ostatní více či méně parazitují, včetně strýce Karla obšťastňujícího společnost svým rozšafným tlacháním.

Čtěte také

Gundega Repšeová: Před nebeskou bránou. Taťjana Medvecká čte povídku oceňované lotyšské spisovatelky

Tři roky, tři slavnostní večery, které mají se svátkem Božího narození pramálo společného, a točí se v kruhu opakujících se komických nedorozumění, vyprázdněných frází a mizejících rituálů. Z těch přetrvává jen jediný – společné hraní koledy Tichá noc. Ale ani ty flétny neladí…

Dramatik a režisér Paul Plamper napsal a nastudoval svou hru Tichá noc v roce 2013 pro německý rozhlas WDR. Dal jí podtitul Ticho 3 a navázal tak na svá předešlá díla zkoumající z různých úhlů právě téma ticha. V tomto případě se stalo oním inspirativním momentem ticho, které nastane po rozbalení dárku. Jednou rozpačité, jindy dojaté a někdy docela bezmocné… Ale své místo mezi proudy slov, cinkáním příborů, smíchem a falešnými tóny flétniček si ticho v nejrůznějších podobách nachází vlastně během celého večera.

Pro režiséra Aleše Vrzáka je Tichá noc již třetím setkáním s tvorbou Paula Plampera. V roce 2012 nastudoval pro Český rozhlas jeho Tacet s podtitulem Ticho 2, v roce 2019 pak Plamperovu starší hru Nezrození.

Při netradiční spolupráci na natáčení Tiché noci, kterou přeložila Jana Slouková, byl interpretům ponechán značný prostor pro improvizaci. Inscenační tým k ní přizval mimořádnou hereckou sestavu – Vilmu Cibulkovou, Ivanu Uhlířovou, Jakuba Žáčka, Petra Čtvrtníčka a Antonína Kracika.

Jak se jim podařilo vytvořit oslavu, při níž se hřejivost mění v nesnesitelné dusno a důstojnost dostává nečekaně komické rozměry, posuďte sami.