Paul Plamper: Tichá noc. O tichu, hluku a tragikomickém míjení uprostřed vánočních rituálů

21. prosinec 2021

Vánoce jako čas pospolitosti, pokoje a dobré vůle, nebo sled vyprázdněných rituálů, tragikomických nedorozumění i zklamání? Tři roky, tři slavnostní večery, které se svátku Božího narození dotýkají snad jen jedinou tradicí – společným hraním koledy Tichá noc. Ale ani ty flétny nějak neladí… Hra Paula Plampera je svéráznou sondou do nitra štědrovečerních oslav uprostřed rodinného kruhu. Premiéru se skvělými herci poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.

Vzhledem k prezentovaným situacím a charakterům obsahuje hra expresivní výrazy.
Osoby a obsazení: Iris (Vilma Cibulková), Jasmína (Ivana Uhlířová), Štefan (Jakub Žáček), Karel (Petr Čtvrtníček) a Arthur (Antonín Kracík)
Dramaturgie: Klára Novotná
Překlad: Jana Slouková
Režie: Aleš Vrzák
Premiéra: 21. 12. 2021

Jasmína žije sama s pubertálním synem Arthurem, ovšem Štědrý večer tráví pravidelně také se svou matkou Iris, jejím přítelem Štefanem a strýčkem Karlem. Ale ani slavnostní večeře, ani nadílka pod rozsvíceným stromkem nepředstavují naplněné, radostné sdílení. Výjimečnost svátečního okamžiku jako by naopak zesilovala vzájemný nesoulad a neschopnost přiblížit se jeden druhému.

Arthur redukoval svůj vztah k Vánocům na očekávání nového notebooku, Iris se cítí stále příliš mladá, než aby přijala roli babičky, a Štefan ji v tomto postoji střídavě podporuje i sráží. Jasmína se situaci navzdory pokouší o rodinnou pohodu, na které ostatní více či méně parazitují, včetně strýce Karla obšťastňujícího společnost svým rozšafným tlacháním.

Čtěte také

Tři roky, tři slavnostní večery, které mají se svátkem Božího narození pramálo společného, a točí se v kruhu opakujících se komických nedorozumění, vyprázdněných frází a mizejících rituálů. Z těch přetrvává jen jediný – společné hraní koledy Tichá noc. Ale ani ty flétny neladí…

Dramatik a režisér Paul Plamper napsal a nastudoval svou hru Tichá noc v roce 2013 pro německý rozhlas WDR. Dal jí podtitul Ticho 3 a navázal tak na svá předešlá díla zkoumající z různých úhlů právě téma ticha. V tomto případě se stalo oním inspirativním momentem ticho, které nastane po rozbalení dárku. Jednou rozpačité, jindy dojaté a někdy docela bezmocné… Ale své místo mezi proudy slov, cinkáním příborů, smíchem a falešnými tóny flétniček si ticho v nejrůznějších podobách nachází vlastně během celého večera.

Pro režiséra Aleše Vrzáka je Tichá noc již třetím setkáním s tvorbou Paula Plampera. V roce 2012 nastudoval pro Český rozhlas jeho Tacet s podtitulem Ticho 2, v roce 2019 pak Plamperovu starší hru Nezrození.

Při netradiční spolupráci na natáčení Tiché noci, kterou přeložila Jana Slouková, byl interpretům ponechán značný prostor pro improvizaci. Inscenační tým k ní přizval mimořádnou hereckou sestavu – Vilmu Cibulkovou, Ivanu Uhlířovou, Jakuba Žáčka, Petra Čtvrtníčka a Antonína Kracika.

Jak se jim podařilo vytvořit oslavu, při níž se hřejivost mění v nesnesitelné dusno a důstojnost dostává nečekaně komické rozměry, posuďte sami.

Spustit audio

Související