Pohled anděla, Kastilský obraz, Svůdce a další povídky slovinského spisovatele Drago Jančara

Drago Jančar (1948) je jeden z nejvýznamnějších hlasů současné evropské prózy. Je známý svými romány, povídkami, esejemi i dramatickou tvorbou. Vyrůstal v Mariboru, městě poznamenaném historickými zvraty, které se pro něj staly důležitým inspiračním zdrojem. Po studiích práva pracoval jako novinář a redaktor, což mu umožnilo detailně poznat politickou i společenskou atmosféru Jugoslávie – a k jejímu kritickému zkoumání se pravidelně vracel i ve svém psaní.

Jazyk Jančarových próz je hutný, přesný a často symbolicky vrstvený. Rád pracuje s kontrasty – mezi osobním a politickým, mezi intimitou a velkými dějinami, mezi svobodou a mocí. Zkoumá témata viny, odpovědnosti, paměti a lidské zranitelnosti. Postavy se ocitají v prostředí, kde jsou dějiny stále přítomné – jako stín, jako břemeno nebo jako neviditelná síla, jež formuje jejich rozhodnutí.

Pohled anděla

Oko pluje zimní krajinou k chalupě v kopcích. V nízké komůrce těžce dýchá nemocný stařec. V maštali se schází jeho mladá žena s milencem. Bůh všechno vidí, Bůh všechno ví. Povídka ze sbírky Pohled anděla.

Kastilský obraz

Mladý hrabě Ulrych se vydává na pokyn svého mocného děda Hermana Celjského roku 1430 na pouť do Compostely. Cesta pokání ho vede přes Goricko, severní Itálii a jižní Francii.

V kastilském království, blízko Valencie, se uprostřed rozpálené roviny zastaví  v opuštěném kostele. To, co uvnitř spatří, ho poznamená na celý život. Povídka ze sbírky Přízrak z Rovenské.

Svůdce

Obstarožní univerzitní profesor a významný literární vědec vypráví svému asistentovi cestou vlakem o svém milostném zasvěcení v mládí. „Nebezpečí přispívá k vnitřnímu vzrušení,“ říká mu profesor.

V asistentovi jeho „lovy“ studentek ale vyvolávají vlny nechutenství. Povídka z knihy „Člověk, ki je pogledal v tolmun“ vyšla v roce 2005 v časopisu Host.

Královna

Smutný konec Marie Mutalenové. Ve dvou časových rovinách – tehdy a nyní – se zrcadlí její chmurný život a jeho tragické vyvrcholení onoho osudného zimního dne. Příběh, kterým fičí ledový vítr osamělosti a úzkosti. Povídka ze sbírky Pohled anděla.

Příběh o očích

Dva výjevy, dvojí svědectví – to je Curzio Malaparte a jeho setkání s Ante Paveličem v jeho pracovně v Záhřebu v roce 1942, při kterém ležela na stole miska s očními bulvami. A lékař Henry Abrams, mladý přítel a obdivovatel Alberta Einsteina a fyzikovy modré oči ve skleničce od marmelády. Povídka ze sbírky Přízrak z Rovenské.