Paul Claudel: Filosofie knihy

Básník, dramatik a esejista Paul Claudel (1868–1955) patří k několika málo postavám z přelomu 19. a 20. století, které ční nad proudem francouzské literatury a spoluurčují její směr. Ve své poezii, vrcholící sbírkou Pět velkých ód na pozdrav novému století (1910), odvrhl tradiční alexandrin, který podle něho „omezuje a kazí senzibilitu“ a vede k monotónnosti a hluchým místům, a užil volně rytmizovaných nerýmovaných veršů, nesených přirozenými kadencemi jazyka.

Stať Filosofie knihy zazněla jako přednáška na výstavě knihy ve Florencii roku 1925. Také v ní postřehneme volný tok Claudelových úvah, nepřesné použití např. pojmu „slovo“ (jen v psané podobě) i ne zcela adekvátní interpretaci čínských znaků. Přesto dodnes zůstává velmi pozoruhodný Claudelův výklad grafického obrazu sazby. Z textu byl vypuštěn zdvořilostní úvod a dvě básně, začleněné do přednášky kvůli oživení.