Henrik Ibsen: Přízraky. Daniela Kolářová, Viktor Preiss a Tatiana Vilhelmová v rodinném dramatu norského autora

Rodinné drama, které norský dramatik Henrik Ibsen dokončil na podzim roku 1881, bývá označováno za „přelomové dílo“ v cestě moderního dramatu. Má rozměr tragédie, je ale psáno všední prózou a pro vyklenutí dramatického oblouku postačí autorovi pouhých pět postav. V době svého vzniku byly ale Přízraky prohlášeny za „otevřenou stoku“ a skandál, který vydání hry způsobilo, předstihl Ibsenovo očekávání.

Podobně jako v Oporách společnosti, Domečku pro panenky (Nora) nebo v Nepříteli lidu se i v Přízracích odráží Ibsenův kritický postoj k tehdejším společenským poměrům. V tomto případě pak autor namířil přímo na pilíře měšťácké společnosti – instituci manželství a církev s jejím pokřiveným výkladem křesťanských hodnot. Míru pobouření dovršilo zveřejnění doposud tabuizovaných motivů incestu, pohlavní choroby či eutanázie.

Přízraky pravděpodobně způsobí v některých kruzích poprask, ale tak to musí být. Kdyby tomu tak nebylo, nebylo by nutné je napsat.
Hernik Ibsen

Drama Heleny Alvingové, před kterou se s návratem syna Osvalda znovu otevírají zdánlivě uzavřené kapitoly života, přináší ale především obraz duševního, nikoli tělesného úpadku. A skrze něj vypovídá právě o potřebě vyrovnat se s minulostí, o hledání cesty k osobní svobodě i o nebezpečí, které hrozí, vzdáme-li lásky ve jménu povinnosti.

Rozhlasová inscenace vychází z překladu skandinavisty Františka Fröhlicha, v jehož portfoliu zujímá Ibsenovo dílo zvášť významné místo. Svou soustavnou překladatelskou i dramaturgickou prací pomohl nově nahlédnout moderní jádro Ibsenových nejvýznamnějších her. Jeho zásluhou k nám dramatické postavy norského spisovatele živě promlouvají z českých divadel v nových a nových inscenacích.